Mám je všechny doma...

Za pět minut dvanáct... doufám, že to takhle nebude mít celý život :-) Nějak jsme se ve středu s miminkem shodly, že to nakonec zkusíme zvládnout bez pomoci. To bych nebyla já, kdybych nečekala, až budou všechny resty hotové - takže jsem určitě čekala na ty nové skříňky :-D V úterý jsme zvládli s mužem dojít ještě koupit nový stan pro čtyři (už jsem ale byla ráda, že jsem se do toho obchodu vůbec dobelhala) - prostě se začínalo něco dít. Ve čtyři ráno jsme byli v porodnici, ale nějak se mně ani miminku moc nechtělo zvyšovat potřebnou aktivitu, takže v deset píchnutá voda a v 11:35/36 bylo miminko na světě! Oproti Julce, co do času a mého poporodního stavu, paráda! Bylo to velké překvapení, nevěděli jsme, co to bude, ale celých devět měsíců jsem žila v přesvědčení, že to bude kluk - a ejhle, máme druhou holčičku, doufám, že mi to odpustí :-) Takže EMILKA.

Je úplně zlatá, začínám si myslet, že mi ji poslal sám pán bůh... spinká (hlavně v noci), krásně pije, málo pláče... Petr přijde z práce a hledá ji, protože prý ani neví, že ji máme :-) Máme tu babičku a ta zase tvrdí, že je na dovolené :-) Jsem zvědavá, jak dlouho to Emce vydrží. S Julkou to je trochu náročnější, první společný den na odstřel, ale už se to lepší, miminko je u ní v milosti, se mnou to je horší. Byla trochu nemocná, plus ta vedra, nějak se nám to přivítání úplně nesešlo. Ale to se porovná. Jen se musíme mazlit asi tak 100x denně.

Tak máme ty skříně a pod nimi naše dárečky. No a protože je Emča tak hodná, tak už jsem taky něco stihla zase ušít - máme tu stádo slonů. Kdyby jí tenhle dosavadní režim vydržel, tak si myslím, že to s tím šitím po troškách půjde. Julinka je zvyklá na samostatnou dopolední aktivitu, tak to snad dáme nějak do kupy. Uvidíme, všechno pozvolna. Zatím jsem vyspaná a šťastná!