neděle 13. srpna 2017

Kam že to teda na tu dovolenou pojedeme?...

Máme auto, máme hodně času, chceme někam jet, chceme jet s koly, se stanem, s holkami... Ale kam? Takhle to je nejlepší - během 4 dnů jsme akční plán úplně přebourali a vymysleli tak několik dovolených pro příští roky :-D 
Zítra balíme a dokupujeme nějaké potřebnosti. V úterý ráno vyrážíme, to 100%. Kam dojedeme, to uvidíme :-) Původně bylo v plánu severní Rakousko, ale vypadá to na víkend na pořádný deště a tři dny s holkami zavřenými ve stanu psychicky nedáme, takže pojedeme dál na jih za stabilnějším počasím, snad. //Každopádně během dneška jsme domluvili ubytování v cílovém kempu, takže bychom tam dojet nejspíš měli :-).//

No a dnes na poslední chvíli dodělávám pytle na naše, věčně se po autě a stanu rozsypávájící, kempovací vybavení - vše do polní kuchyně. Tady jsou... 
// Jo, ty mraky na tašce na příbory jsou vzhůru nohama, to je tak, když ani nevíte kam jedete...//


Další dovolené zdar!!

čtvrtek 20. července 2017

Mezidovolenkové prázdninové šití...

Tyto prázdniny se chystáme jen na chalupu a do Rakouska na kola, větší dovolenku budeme mít až v listopadu, kdy se podíváme do Španěl, a tam se budou nové kousky hodit úplně nejvíc ... Holkám schraňuji už nějakou dobu letní softshell s tím, že tohle lehčí oblečení nemají, a tak jsem si řekla, že je na čase, ať nás nepřekvapí letní spršky (kéž by, teď 32°C)... A tady je výsledek. Aplikace jsou z Kakadu Fabrics a panely na rolácích z Unuo...

A jedna dokončená souprava na zakázku pro klučinu - na Julce v maxivariantě s popuštěnými manžetami a na Emce v minivariantě, kde je všechno nabrané a stažené :-D


 Krásné prázdniny!!! 
// Asi blogu do konce prázdnin moc nedám, tak zase pořádně v září...//

středa 28. června 2017

Pro paní učitelky do školky...

Tak jsem dnes ráno zjistila, že druhý týden v červenci bude Juli chodit do druhé třídy k Motýlkům, takže se dnes se svými učitelkami vidí před prázdninami opravdu naposledy. Počítala jsem, že na dárečky pro ně budu mít ještě týden po dovolené a ono ejhle. Tak aspoň jsem měla program na dopoledne, než dnes odjedeme :-) Doufám, že se taštičky na drobnosti budou líbit! A odpoledne hurá na Krkonoše!


čtvrtek 22. června 2017

Jedničky letošního letního šatníku...

Dneska konečně ušito taky něco pro mou maličkost. A určitě je celé léto neodložím, to už je teď jasné :-) Jenže růžovou (malinovou, růžovo-červenou) moc nenosím a nehodí se mi k nim žádné boty... :-D // Že by důvod? :-) //



A taky došity kalhoty pro Stázinku.

NOVINKA!
Začala jsem zpracovávat plné igelitky nejmenších softových odstřižků, takže se začíná rodit kolekce hraček :-) Řachtacích, pískacích, měkkých, šustících, multifunkčních, pro malé, pro větší, všelijakých. Volná inspirace, volná tvorba, nápad sem, nápad tam, volná strojová aplikace, ruční výšivka... Prostě tak trochu pro rozvolnění oblečkové tvorby, aby mě to všechno pořád bavilo :-D



středa 21. června 2017

Nová a větší kuchyně...

Pro holky!!! Já mám smůlu :-) Vaří už i Emilka, a tak se k té malinkaté obě nevešly... Obětovala jsem televizní skříňku, tu jsem nahradila již původně zamýšlenými bedýnkami a pustila se do díla. A je to kuchyně opravdu solidní :-)
// Jooo, nad bedýnkami přibyl rámeček s pohyblivými obrázky, už nás nebavilo zírat do toho miniaturního monitoru a noťas pořád přenášet. Ale vydrželi jsme dlouho :-D //


pondělí 19. června 2017

Víkendová testovací cyklovýprava na jih...

Koupili jsme druhý vozík od kamaráda, od teď můžeme směle na kolo všichni dohromady. No a vzhledem k tomu, že máme do budoucna taky smělé plány, podnikli jsme první testovací výpravu. Na tři dny, k Novomlýnským nádržím. Po rovině a na jih, vzhledem k předpovědi počasí (která vyšla). Ranní přípravy byly poněkud hektické // Ano, zapomněla jsem toho dost. //, ale vyrazili jsme v solidní čas. Nevíme kolik vážila plná nálož, ale málo to nebylo. Ovšem komfort dvou vozíčků jsme opravdu ocenili. Petr vezl obě holky, svoje oblečení a boty pro všechny, plus deku, hračky a jiné serepetičky, ve vozíku a dvou taškách. Já táhla celý dům ve vozíku a pytli - stan, spacáky, karimatky, nádobí, atd. // Vešly se i malé polštářky :-) // Jídlo jsme se rozhodli ošidit, jedeme přeci do velkého kempu, kde mají obchody, tak ty těstoviny tam snad seženeme. // Příště raději všechno s sebou. //


Vyrazili jsme po Eurovelo 9 - Bílovice - Brno - Rebešovice - Opatovice - Židlochovice - Žabčice - Přísnotice - Vranovice - Přibice - Ivaň - ATC Merkur. Počasí nám přálo, všechny bouřky se nám vyhnuly, jen jsme na ně koukali a pár přeháněk přečkali na odpočinkových přestávkách. Po tom, co jsme překodrcali cyklisticky poněkud zoufalé Brno, už všechno šlapalo jako po drátkách. 
V Brně jsou dvě klíčové cyklostezky a měly by tudíž být perfektní, ale je tam tolik nebezpečných míst, že to je prostě ostuda. Mezi-úseky mezi hlavními brněnskými tahy jsou fakt docela dobré, ale překonání tepen ve všední den je naprosto zoufalé, natož s vozíky. Vůbec neuvažuji povrch cyklostezek, to nám vůbec nevadí, že sem tam jsou koleje, sem tam hlína, sem tam panely, štěrk a bůh ví co, ale fakt, že stezka alibisticky končí značkou "konec cyklostezky" před nejvytíženějšími cestami Brna, aneb "cyklisto, poraď si sám", to je fakt ubohé. Maloměřický most, Zábrdovická, Olomoucká, Hladíkova a naprosto děsivá Kaštanová. Taková Hladíkova se úplně nabízí k jednoduchému řešení - ale musí to být nakreslené na zemi jako pro idioty - pěkně pruh po chodníku k přechodu // Teď je cedule "použij cyklisto přechod" jen ze směru od Olympie, je totálně miniaturní a kousek chodníku na druhé straně u kolejí chybí //
Musí to být značené jak pro idioty, protože tři čtvrtiny bezpečnosti samozřejmě dělají cyklisté a přiznejme si, lidi umí být dobrá hovada, takže tu pidiceduli naprostá většina ignoruje a málokdo toho přechodu využije, protože to je přece HRŮZA, zajet si těch 200 metrů. Fakt by to chtělo nějak řešit. A pak pár malých míst jako konec Francovi, Baarova nábřeží a šutry u Alberta na Cejlu, kde hrozí dost jednoduše srážka cyklisty s cyklistou, protože není vůbec vidět, jestli se někdo řítí nebo ne a je to tam úzké akorát na jednoho. My třeba víme, že máme dávat bacha, ale jak říkám, hovada jsou mezi námi, to jsme už párkrát zažili. 
A pak bych taky apelovala na pořádné značení uzavírek cyklostezek. To, že je svitavská stezka pod dálnicí zavřená, se člověk dozví, až když složitě prokličkuje mezi kamiony na Kaštanové, když jediná schůdná objížďka je už po Černovické v Komárově. Jako fakt díky, jeli jsme prostě polem, protože s dětmi po Kaštanové opravdu nepojedeme, a tak se omlouváme, že jsme zvalchovali kus žita :-D Ale pak už to byla nádhera s Pálavou ve výhledech.



Dlouhé přestávky jsme dali na hřišti u Olympie // Kam jsem zašla koupit všechno zapomenuté a nutné.//, které bylo v pátek okolo oběda naprosto báječně prázdné a tedy úžasné. Druhou ve Vranovicích s výbornou pizzou a pak jednu nečekanou těsně před cílem u řeky Jihlavy. Petr najednou seskočil z kola s nepublikovatelným slovem // Ano, i on :-D // a že to musíme vidět. Narazil do něj obrovský roháč, vůbec se nechtěl pustit a my mu nechtěli ublížit, a tak máme nádherný zážitek, protože to je opravdu skvostný, obrovský brouk // Hlavně, když Vám začne lézt po zátylku, že Peťo :-D //.



Večer v kempu jsme za úžasného větru postavili stan, zašli na polévku a oddali se nočnímu odpočinku. Julinka chtěla strašně na kolotoče, ale nebylo jí dopřáno. Prostě kemp po česku, hlavně, že si můžeš zajít na kolotoč, ale v obchodě koupíš maximálně předražený taveňák... A to nejíme, díky! Takže jsme poučeni, jídlo příště s sebou, pokud se nechceme stravovat v restauracích a občerstveních - to zase nebylo tak marný, ale trochu to leze do peněženky // Ne, že by to nebyl účel, že :-) //.


Sobotu dopoledne jsme s Julií strávili kvůli neustávajícímu větru v kempu, kde jsme vyzkoušeli všechna tamější hřiště, což bylo velmi kvitováno. Emilka si svůj dopolední spánek dopřála ve vozíku a s tátou dojela pro ty těstoviny do Pasohlávek do Jednoty. Já odolávala požadavkům na zmrzlinu a odpoledne jsme se rozhodli, že se pojedeme projet okolo nádrží. Což bylo fajn, jen nás dohnalo včerejší počasí a kvalitně jsme zmokli, takže vím, jak moc promakanou pláštěnku musím na Croozera ušít. Prostě dobrý testovací výlet! Tak jsme přes noc pěkně sušili.


No a v neděli stejnou cestou zpátky, poučení objížďkami. Tentokrát s obědem až v Židlochovicích. Holky většinou po cestě spí, Julka jednou, Emka dvakrát i třikrát, takže přestávky ladíme podle spánku. Pak zase zastávka u Olympie (Julinka potřebuje na něco nalákat). V neděli odpoledne to tam už bylo téměř tělo na tělo, ale rozvalili jsme se na dvě hoďky na deku, Emilka se plazila ke všem kolům s touhou je rozmontovat, Julinka dostala svůj denní příděl cukru v mimořádných situacích a pak jsme v klidu dojeli až domů. Bylo to fajn, vozíky cestou řádně doschly, děti přežily


Doma jsme hned pěkně posbírali všechny dozrálé jahody, že si je pěkně na zahradě sníme. Julinka si hrála, já jdu dát Petrovi ochutnat jakýsi jahodový hybrid, co se nám na zahradě vytvořil z lesní a zahradní jahody, když tu najednou řacha jak ďas, moje "panebože", Julie ležící a řvoucí u tyče od sušáku na prádlo. Petr sbírající Julii, ohmatání a otevření ústní oblasti schované pod návalem krve. Zjištění: jeden kývající se zub. Julie odnesena domů, očištěna od krve. Zub se opravdu hýbe. Voláme baJaně - nechat v klidu, ledovat, tři dny kaše a uvidí se, jestli zůstane nebo půjde ven. Ale kde se pořád bere ta krev? Zvednu jí hlavu a vidím krásný škleb na spodku brady, takže rychlá sprcha otce a matky (jo po 60 km v pařáku a posledních 5 km do kopce) a všichni do auta a do dětské na pohotovost. Tam už Julie všem vesele ukazuje, jak se točila okolo tyče a padá na beton. Pět mašliček, bílá brada jak Mikuláš a hurá domů. A že se těch lidí v neděli v půl deváté na pohotovosti sejde, zlatá rozseknutá brada! Vybalit napospas ponechané věci, hromady zase ponechány napospas pondělnímu ránu a dobrou noc. Prostě parádní tečka za vydařeným víkendem!!! :-D



pondělí 12. června 2017

Navrch huj, vespod fuj...

Chtěla bych se dneska trochu zamyslet nad takovým tím "domácím šitím", jak to nazývá můj kamarád Honza. A taky si trošku "pošimrat" ego, protože si fakt myslím, že za ty roky šiji fakt dobře :- DDD // Na amatéra, žádná profi švadlena, samouk, prostě vidím, jak se to má ušít, jen když se na věc podívám. //

Začala jsem šít na šicím stroji asi tak v 10-11 letech, už si to přesně nevybavuji :-). Naučila mě to mamka pod nátlakem. Lezla jsem jí pořád do stroje a měla o něj asi strach :-D, tak mě to raději naučila... A tak jsem si po oblečkách na Barbíny začala časem šít i svoje oblečení. //Bože, ušít něco na stroji na Barbínu je stokrát horší než na dospělého, to byl nápad :-) // 

První pokusy byly dost neumělé, ale tak nějak se to vytříbilo, že některé kusy měly i tvar a fungovaly. Jediné se nesmělo stát, a to, že se většina kousků nesměla dostat mamce do rukou. Pro ni to bylo vždycky pověstné "Navrch huj, vespod fuj...". Ano, dnes uznávám, že jsem se fakt nesnažila a šila s vědomím, že pod sukni se mi nikdo nekouká //Fakt jo?!?! ;-) //, tak je jedno, že mnou ušité věci nejsou z rubu (někdy i neviditelně z lícu) perfektní. Tím jsem šetřila čas a námahu - entlování, zatahování nití po zapošití a tak. // Puberťáci trpělivostí myslím moc neoplývají. //

A jak to tak bývá, člověk postupně dává svým rodičům za pravdu. Holky, je to skvělé, že "všechny" šijete, ale apeluji na vaši snahu a sebereflexi!!! Je to neocenitelné, když si "každá, co šije" umí našít oblečky na své děti, bože, klidně na sebe, i pro kamarádky, když jim nevadí, že neumíte dokonale rovný šev. JSTE VŠECHNY ŠIČKY OPRAVDU BÁJEČNÉ, ŽE UMÍTE SEDNOUT KE STROJI. Je to neuvěřitelně užitečná věc pro všechny ženy, ocení to i muži, když přijdou se skobou na milovaných stoletých kalhotách, nehledě na děti, o tom netřeba mluvit... Ale proboha, pokud neumíte rovný šev, nebaví Vás entlovat a nedejbože si nedokážete vytáhnout normální padnoucí střih, tak to nenabízejte veřejně na prodej. Chlubte se tím na webu, na FB, kdekoli, ale nedávejte to veřejně k prodeji, fakt ne :-/ ... Já si nemůžu pomoct, ale prostě občas pláču, když vidím některé výtvory k prodeji... A vůbec mi je líto, že za to některé holky vyhazují peníze - za čepičky, které sice stojí stovku, ale je to jen zbytečně rozstříhaná drahá látka, protože vůbec nedrží na hlavě, neb mají vytahaný okraj (např., o větším oblečení ani nemluvím). Ale někdy mě děsí i ta cena, kterou za to tvůrkyně chtějí, pak si připadám jak samaritán :-D Že je to z pěkný látky? No jo, všechny domácí švadlenky mají dneska nepřeberný výběr krásných designových látek, z takové Vám může ušít každá... Zkuste se prosím víc snažit! Pak za ty věci můžete chtít s klidem i více peněz, protože jste do nich vložily víc práce. Zkuste pracovat pečlivě! Pokud si nejste jisté, že Vám pro pravidelný lem stačí špendlíky, stehujte... pokud víte, že neudržíte stejnou vzdálenost od švu při prošívání, cvičte to na zbytcích... člověk musí chtít, makat, anebo se na to vyprdnout, když na to ty ruce prostě nemá a zůstat u oblečení pro své děti. Na druhou stranu, samozřejmě musím uznat, kde je poptávka, může být i nabídka, takže apeluji spíš na to zkvalitňování a sebereflexi než na vyprdnutí se na to :-)

Já občas taky něco pokoním, buďto to vypářu a předělám nebo to nechám pro svoje holky, pro sebe, i když jsem na tom "tratná", nikdy bych to ale nepustila ven. Kdybych nešila rovně, kdyby střih neseděl, kdyby my neseděly sesazovací švy na kalhotách, kdybych neměla hezky u kraje přišitou lemovací gumičku... Taky bych nikdy nepustila ven úpletové věci šité jen na rovnostehu - prosím k prodeji pouze na overlocku! Když prodáváte, určitě si na nějaký našetříte, nemusí být za 10 tisíc... Prostě kvalita nadevše!


Souvisí to i s cenami. Pokud budete prodávat věci šité doma na koleni, nikdy nemůžete prodat za cenu, za kterou šijí v českých dílnách, nedejbože za co šijí děti v Číně, Indii a Bangladéši (ani za to, za co pak tady řetězce prodávají)... Doma za Vás nenastříhá pilka, nikdo nenašije tisíc dílů v kuse. Prostě každá součástka prošla jenom Vašima rukama a to je spousta času! A čas jsou peníze, ale může to znamenat i kvalitu, nápad a originalitu, pokud se snažíte. A pak podle mne můžete chtít za dětské softshellové kalhoty klidně 700 Kč. // Jo, ptají se mě lidi, jestli bych nezlevnila... fakt to je moc, když vydrží i tři roky?!?! // Správně bych za ně totiž měla chtít ještě víc, neb je to takto na hranici rentability (co se týče času a práce počítáno, o materiálu se nebavím, na tom ta cena právě ani tak nestojí). 

Takže jo, chci dávat kvalitu, pořád myslím za cenu, která je vstřebatelná, spoustu věcí dokončuji v ruce, všechno začišťuji overlockem //Který jsem tedy dostala k Vánocům, dobrý tip na dárek od celé rodiny ne? // a prošívám na rovnostehu, snažím se pečlivě stříhat a myslím, že by se mamka už za rub ani líc mých oblečků na panenky nestyděla :-) Že ne, mami? 
Tak se taky snažte!

pátek 9. června 2017

Šiju, šiješ, šijeme...

Po bazárku z DupeTo jsem si hezky srovnala a roztřídila látky ve skříni a krabicích (muž se mě zeptal, zda by to nešlo redukovat, prý by tam mohly být třeba spíš spacáky, co musí trčet ve sklepě :-) ). Vyseparovala jsem hodně prostřihů softshellu, které už na nic velkého použít nejdou, ale rozhodně se z nich dají vykouzlit pestrobarevné dětské kalhoty, takže jsem střihla na čtyři, které budou postupně k prodeji. Dvakrát vel. 80/86, dvakrát vel. 86/92. První, chameleoní vel. 80/86 jsou hotové a k dispozici. 



Jedny kalhoty na zakázku vel. 104  putovaly do Chebu. Teď jsou rozpracované dvoje jednoduché kalhoty pro velké ženy. A pak jsou v plánu jedny dětské 122, celá souprava 92/98, nosící mikina a vsadka do zimní bundy. HUH :-D



A proč ty spacáky? Protože jsme je už vytáhli na novou sezonu a vyrazili minulý víkend na malou přespávací procházku ke Křtinám. Emilka z toho měla posvícení, usnula až v deset večer... A na další vyrážíme příští víkend, tentokrát na kolech, neboť jsme již vybaveni vozidly pro všechny, i neexistující, členy domácnosti :-)



čtvrtek 1. června 2017

Dva týdny plné zábavy i "zábavy"...

Předminulý čtvrtek jsem se vydala s holkami směr Čáslav. Byla to naše první zastávka při jízdě přes celou republiku. Vyrazily jsme na můj třídní sraz s gymplem. Důchodců se asi sejde víc, ale i tak to byl moc fajn, skoro jako bychom se rozešli včera. Nostalgicky jsme se srazili v kempu ve Zbýšově. Je to fakt retro, navíc se ochladilo a tak to holky odnesly horečkami, ale předtím jsme stihli otestovat rybník nohama (to Juli asi položilo :-( ), pěkně se prošli a završili to hřištěm v Březové (to už nejspíš hořely...). Z třídenních horeček se vyklubal počínající zápal plic - ještě že má mamka kamarádku dětskou doktorku, dostaly ATB (u Julky první, což považuji v 3,5 letech za úspěch, Emka se bohužel už ve všem sveze s ní, ty jejich pusinky...). U babičky se holky pokochaly aspoň novými přírůstky. Juli je ráda krmí, Emilka z nich má poněkud strach :-)


Další víkend jsme měli naplánován přesun do Děčína, kde Petr běžel svou první stovku - Libouchecký ultramaraton. Nejdřív jsem myslela, že zůstaneme u našich, ale odjížděli pryč a sama jsem zůstávat nechtěla, tak jsme holkám ještě ve čtvrtek ráno nechali přeměřit CRP, obě se zlepšily, tak jsme to prubli a do Děčína vyrazili všichni. A bylo to taky fajn :-) Babičce jsme posekali obě zahrady, trochu jí snad potěšili svojí přítomností. Petr v sobotu stovku odběhl na krásném 5. místě. Je to cvok, všichni jsou. Občas mu tu výdrž závidím, dovedu si představit, že tohle ultra běhání má něco do sebe. Asi jako měsíční jízda na kole. Není to prostě nudných 6 km denně na stejném okruhu, je to taková rychlá turistika :-D. Ach jo, moje vůle na tohle není stavěná a navíc na to asi nemám ani kdy trénovat - naše děti nemůžou mít bláznivý oba rodiče, kdo by se o ně staral :-) 

Holky všem ukázaly to nejlepší z jejich repertoáru. Doma je největší zábavou všelijaké mučení - Emka se po Julii strašně ráda válí. Taky předvedla svou nenažranost a um dostat jogurt i do ucha. Rozsypaná suchá kaše je taky moc dobrá! A pivo (nealko) opravdu neodolatelné. Emilka si už suverénně stoupá, vylézt na sedačku není žádný problém, je to silačka... Ach jo, období neustálého střehu je tu.... 

A občas je parádní nebýt chvíli doma, třeba jsem se těšila, jakou džungli najdu na zahradě. A našla, paráda :-)


No a včera jsem si naordinovala šití sportovních kraťasů na letní výšlapy (s nápletem v pase, sednou na každou postavu) a odpoledne vyrazila na výprodej látek, který pořádaly holky z DupeTo. Tak mám pěknou várku úlovků, budu muset zase poskládat skříně :-)


úterý 16. května 2017

Téměř letní provětrání šatníku...

Venkovní teploty rostou a přišel tedy čas zjistit, co bude moct Julinka nosit z loňska a co jí chybí. Zjištění bylo v jejím případě předvídatelné - ano, téměř všechno :-) Trochu děsivější bylo zjištění, že totéž oblečení může s klidem nosit i Emilka :-D Ano, Julie se stále bez problému vleze do kraťasů pro 12-18 měsíců a z Emilie rozhodně nepadají...

Každopádně jsem taky trochu pročísla zbytky látek a různé svršky od ségry a kamarádek, které mám naskladněné v pytlích a krabicích a Julinku trochu potěšila novými upcyklovanými kousky. Tak třeba mi tu zůstal pruh pololnu z kamarádových pruhovaných kalhot - Julka má tedy nové kraťasy. K pánskému vzoru jsem vybrala střih se šmrcovními holčičími vázačkami na spodním lemu. K tomu jsem jí střihla z teplákoviny ležérní širokou mikinu na chladnější letní dny a šila ji přiznanými švy z lícu. No a pak jsem tu vytřídila tašku od mojí ségry, jednu halenku jsem si pověsila do skříně a ze dvou udělala holčičí garderobu - puntíkované vínové šatky na léto a serióznější halenko-šaty, až půjde zase s tátou do divadla. Ještě to chce pásek a baleríny :-) 


PS: Julii se nejvíc líbila černá spodnička s krajkou pod bílou halenku, kterou jsem udělala z tílka od kámošky, ale hlavně! Bez té halenky :-) K tomu ještě přiběhla s obličejem počmáraným růžovou pastelkou, prý že má namalovanou pusu... Občas mě zaráží, jak hluboko geneticky jsou všechny tyhle záležitosti zakódované (pochybuju, že bych jí v tomhle dávala extra vzor s tím mým hranatým batohem), když s nimi dokáže vyrukovat tak malý dítě :-D  No, potěš, pánbůh s námi!!! A Emilce taky určitě něco ušiji, ale od čtvrtka až do konce měsíce máme dovolenou, takže až v červnu :-)

pátek 12. května 2017

Hranatý batoh...

Tak konečně hotovo. Všechny rozešité věci, opravy a úpravy dodělány (ale další objednávky čekají na příchod látek a měření....
Ale hlavně je hotový můj nový městský batoh!



Dal mi zabrat. Výztuha Decovil, černá koženka a ta báječná veselá bavlna, která se hodí ke všemu jednobarevnému. Ale garantuji, že to je poslední kousek, který jsem kdy šila. Ne že bych z něj neměla radost, ale na mě to je moc "tuhá" práce, víc mi sedí měkké oblečky :-D

Když ho viděl můj muž,
tak prohlásil: "Jéžiš, hranatej batoh (s pousmáním)." 
Říkám: "Proč jéžiš?" 
On: "Dneska to zrovna kluci na kurzu (rozuměj ANJ) rozebírali, že holky nosej fakt divný věci, třeba ty hranatý batohy (rozuměj, on je tam jediný ve svých 31 letech ženatý a tak téma sličných dam je na každodenním pořádku, nebudu ale přesně přepisovat výrazy, kterými tyto konverzace oplývají, neb můj muž mi je pro pobavení zprostředkovává doslovně a to se fakt nedá :- D)

Tak je vidět, že hranatý batohy frčí a všimne si jich i mužská část populace, i když někteří by nás raději viděli s lakovanou kabelčičkou od Diora a v černých kozačkách s minisukní :-D Sorry kluci :-D

středa 10. května 2017

Večer v zahradě...

Poklidný večer v naší zahradě... Dnešní sklizená rebarbora se už hřeje v našich žaludcích jako nepřekonatelné crumble. Myslím, že u nás začíná crumble sezóna. Ovoce, vločky, cukr, máslo, ořechy, semínka, skořice - jednoduchý a lahodný dezert z jakéhokoli ovoce. K tomu meduňkovo - mateřídouškový čaj. Malému odkopku divoké mateřídoušky se u nás na skalce opravdu daří.


Noční a ranní mráz nepřežily jen brambory (ale ty se určitě vzpamatují), zbytek vypadá ok, rajčata prozíravě čekají na zasazení stále na okně. Opravdu se těším na jahody z loni zasazených jahodníků, naprostá záplava květů, tak z nich snad něco bude, i když mi je jasné, že holky to oberou dřív než z toho budu mít něco já :-).



Barevné květy skalniček, které vždycky oko potěší. A všechno je to náplava z různých odkopků posbíraných všude možně a u ledaskoho, nenáročná, trochu divoká zahrada po mém gustu :-)


pondělí 8. května 2017

Víkendová rychlonávštěva rodiny v Čechách...

Druhého prodlouženého víkendu jsme využili k návštěvě rodiny a jako vždy jsme stihli svou přítomností oblažit všechny z obou stran. No, ty přesuny jsou trochu hektické, ale 180 km je 180 km, tak vždycky raději všechny najednou, ještě že bydlí 40 km od sebe.


Jaro v Městci Králové se sestřenicemi, krátká návštěva dědy Járy v Čáslavi, touto dobou již v důchodu, a jaro u baŠárky na dvoře, kde jsme se po sakra dlouhé době sešli úplně všichni z klanu, bylo to fajn! Julie byla poprvé na pouti (jo, já jí ta autíčka v obchoďáku opravdu nikdy, ale nikdy nepouštím...), výstava králíků a drůbeže, spousta jarní drobotiny, sbírání hluchavek do sušičky, houpačka na stromě, hermelín z udírny a fotbal...


Tak zase příště...

úterý 2. května 2017

Pracuji, nestíhám psát, všechno je rozdělané...

Pracuji :-)

Můj dlouho plánovaný batoh...
Kostým na břišní tance pro kamarádku...
Mikina pro kamarádku...
Troje legíny pro její dceru... z prostřihů už jsem stihla čapky pro holky :-)
Pruhované lněné kalhoty pro kamaráda...
Opravy riflí a jiných serepetiček...


Všechno je rozdělané, nic dodělané...

Nemám teď úplně o čem psát, protože mi čas nějak utíká pod rukama, asi jen že jsme se včera na letošním prvním běžeckém pobytu pěkně spálily, měli jsme tu babičku, udělali jsme kopu práce na zahradě a mám z toho radost :-) Až bude něco hotové a udělám si čas na hrnek s čajem, napíšu...


čtvrtek 13. dubna 2017

Stěhování národů a další trasa pro společné cyklotoulky...

Emilka už večer neusíná během vteřiny. Dosud jsme jí dávali usínat do ložnice, k sobě do obýváku jsem ji brala až když jsem šla spát. V pátek ji Petr našel smějící se na kraji postele, šla potichu za námi... Už je v ní velká duše, která ví, kde nás hledat :-) Takže bylo rozhodnuto pro nastolení nového režimu pro obě holky. Postýlka šla z obýváku do pokojíku a holky usínají spolu. Všechno klaplo, dokonce i Julie to poměrně dobře vzala. Jediné, co se změnilo pro mne je to, že musím v noci udělat 3 až 4x asi deset kroků navrch, když si Emka žádá občerstvení - no, jedu trochu v režimu autopilot, ale zase to přineslo jiné kompenzační výhody :-) 

Emilka chodí o trochu dříve. S Julkou čteme knížky v obýváku a až Emka usne a Juli už vypadá, že by usnout mohla, tak se odebeře do postele ona, ode mne už jen pusa a přání hezkých snů a odcházím. Zatím se nám bohužel pokaždé povedlo Emilku opět probudit, neb Julie nedokáže šeptat a mluvit prostě pořád musí. Emilce jsem dala napít, holky si pak něco broukaly, Emka trochu pokňourala, ale obě byly za 15 min tuhé. Což je velká změna, Julie dosud vyžadovala přítomnost dokud neusnula, jak se člověk hnul bylo zle. Takže jsem šťastná jak blecha, že tam nemusím se zavřenýma očima hodinu ležet (občas se mi stalo, že jsem usnula taky). Tajně jsem v tento pokrok doufala, spoléhala jsem na to, že když bude jednou mít Emilčinu společnost, tak bude spokojená. Navíc se zdá, že ji to uspokojí i v noci, to Emilčino dýchání, a tudíž již třetí noc prospala celou ve své posteli a já jsem byla ušetřena kopanců do hlavy a břicha. Neřadím se mezi příznivce společného spaní s dětmi... Pomazlím je předtím, potom, kdykoli, ale nohy a ruce narvané v puse, očích, břichu a pod krkem jsou pro můj spánek prostě vražedné :-)

A tak když poměrně v klidu spím, tak mám náladu i na to kolo. Čekali jsme včera déšť, přišlo jen deset kapek, tak jsem ozkoušela kratší trasu pro moje a Emilčiny cyklotoulky (tahle byla ověřená už i s Julinkou).


úterý 11. dubna 2017

Malé podnikání...


IČ jest doma a tak jsem to spustila. Moje oblečení a doplňky budou k nalezení na Facebooku zde (v informacích najdete i info k objednávkám) a samozřejmě tady na blogu :-) 

Značku (hříčku se jménem) jsem nakonec volila neutrální, aby se hodila na všechno. 

Šít budu určitě spíš na míru, s malovýrobou si nemůžu moc dovolit, aby mi tu něco viselo pět let. Budu ale trošku malovat a sem tam nadhodím nabídky s inspirativními kresbičkami, neb jak se mi hodně lidí přiznává, nemá vůbec žádnou představivost, a tak si nedokáže vymyslet svůj model. Ale kdo by chtěl a měl alespoň barevnou představu, vyhlédnutou látku nebo jakýkoli nápad, nadhoďte mi ho a já to pro Vás můžu zkusit přetransformovat na papír, ať máte nějakou tu představu a domluvíme se na případné realizaci.


Trochu jara...

sobota 8. dubna 2017

Roztržené šaty...

Od švagrové jsem před delší dobou dostala na donošení zajímavé šatky... Ve čtvrtek je poprvé vzala na sebe... A samozřejmě je hned po nich... Jen jsem se skrčila, trochu se mi roztáhl hrudník a křup - díra až do půlky prsa :-D To už nic nespraví, tak říkám, no aspoň látka pro holky... Promiň Luci, nedonosím je já, ale holky :-)
Pro Julinku jsem ustřihla spodek a s trochou nápletu a gumou má parádní nabíranou sukni. Vršek jsem prostříhala Emce na letní bombarďáky, které schovají plenu. A ze zbytku zad zůstalo Julince ještě na šátek. 3 v 1


pondělí 3. dubna 2017

Slunce, ovar, slivka, mikina na celý dlouhý rok a další...

Víkend ve znamení červnového počasí jsme strávili s tetou Jíťou alias mojí sestrou. Sobotní procházka po Kanicích s nafocením prototypu vpínací mikiny do kabátu byla větrná a Emilka nespolupracující, ale nějaké fotky vznikly :-) Mučení dětí raději nezveřejňuji... Mám už jednu fleecovou, ale materiál není to pravé ořechové. Zkusila jsem tedy warmkeeper - příjemný, hřející a dobře se z něj šije. Tak budu mít dvě na střídačku. Mikina jde vepnout do kabátu nebo nosit se zvláštní vsadkou v přechodném období nebo letních chladných dnech. Má prodlouženou kapuci a překryt límce s dvěma řadami patentů. Ty umožňují límec zapnout jak v kabátu/se vsadkou, tak při samostatném nošení a zajistit si tak teplý krk, i když je tam hlava mimiňáka (Emce říkám něžně "tankistka"). Ségra odpoledne koštovala pálenky na našem dvoře, dali jsme si ovárek a chytali bronz :-D Díky sousedé! 


V neděli jsme vyrazili do bazénu a na Kamenný vrch - chtěli jsme ještě stihnout koniklece, ale těch pár slunečných a teplých dní jim dalo zabrat, takže jsme tu krásu mohli už jen tušit dle neuvěřitelného množství odkvetlých kousků a pár zbylých fialových jedinců. Každopádně i tak to byl fajn výlet, Julka ho oddrandila na motorce a spala celou noc ve své posteli :-) Jupí!


Živnostenský list jest doma! Takže to brzy otevřu veřejně, ještě dolaďuji nabídku. Vlastně bych řekla, že to papírování a všechny vizuální záležitosti okolo zaberou úplně nejvíc času, zlaté šití :-D 
Zítra předávám nezateplenou vsadku na přání do téhle parádní bundy! Proč mi k ní ladí papuče?!?! :-D Moc se mi to líbí - černá byla od zákaznice dobrá volba.


středa 29. března 2017

Jarní zahájení tréninku...

Dnes jsem si spočítala, že jsem přibližně rok a sedm měsíců neseděla na kole (přibližně, protože už si ani nepamatuji, kdy jsem na něm seděla naposledy). Za to můžou všechny ty těhotensko-poporodní stavy v kombinaci s věkem dítěte a ročním obdobím. Takže až letos - konečně! Dneska! Nádhera! A proč hned nezačít s 12 kg zátěží, na trase, kterou mi můj drahý vybral. Kupodivu to s tou fyzičkou není tak hrozné, docela jsem si to užila. Ujela jsem to na játrech s rýží, pak doplnila v Adamově před stoupáním o jednu hutnou minestrone s malou kofolou a vydržela :-) A jak jsem tak dlouho nejezdila, tak jsem úplně vypustila, že vlastně opravili cestu od Výpustku do Babic - no a to bylo pošušňáníčko - tenhle kopec totiž nemám ráda, ale s novým asfaltem jako by tam z půlky nebyl, takže měním názor a trasu adoptuji jako pravidelnou středeční (co počasí dovolí). Vlastně bych řekla, že pokud nějaký masochista hrozně rád jezdí do kopce (třeba jako Petr), tak tenhle výjezd je teď jeden z nekrásnějších cyklistických zážitků v okolí Brna (i pro ty, co jezdí na silničce, vlastně v tomhle stavu hlavně pro ně). Taky jsme s Emilkou musely prozkoumat všechnu tu fialovou jaterníkovou krásu kolem. Pro Emilku to byl už druhý výlet, je trochu ochuzena, Julka měla v jejím věku už najezděné stovky km, musíme to dohnat! Z Babic jsem frčela rovnou do školky vyzvednout Julku. Děti mě pobavily - ty co tam ještě zbývaly, si sedly na židle k jejich obrovským oknům jako v divadle a koukaly na náš cyklo odjezd. Ne, asi opravdu nikdo nejezdí pro děti na kole a se sourozencem ve vozíku, jsme prostě cvoci :-D 


O víkendu jsme zahájili výletní sezonu procházkou směrem k Alexandrovce na medvědí česnek. Julie pozře opravdu všechno :-) Tohle počasí bych si už nechala líbit, jen by do toho mohlo tak dvakrát do týdne pořádně sprchnout, kvůli zahrádce.

To je moje večerní odměna :-) Pro hubnutí netrénuji, jen na sílu a výdrž!


středa 22. března 2017

Pyžamko pro osmiměsíční zmrzlé zlato...

BaŠárka se konečně dočkala! Již může vymazat z mozku větu: "Už jsi jí ušila něco z toho pěknýho kousku flanelu?" Již ušila :-) Ten kousek/zbytek flanelu mi věnovala paní z obchodu s látkami v Čáslavi jako přilepšení k nákupu. Já ho teda chtěla zaplatit, ale ona nic nechtěla :-) A rukávy jsou z dědovy zabavené firemní mikiny. To ne já, to baŠárka. DědaPa si mi stěžoval, že ji donesl domů z práce, ani se nenadál a baŠárka mu ji ukazovala rozstříhanou, prý dobrá teplákovina pro Niku :-), tak takhle to u nás chodí... Náplety jsou z různých odstřižků, já vím proč nic nevyhodím, horší je to vždycky v pravý čas najít. 


Za pět dní bude tomuhle zlatíčku osm měsíců. Péruje na všech čtyřech, má jeden zub a je to cvičená opička: mává "pápá", dělá "pacipaci" a ukazuje "Jak je velká Emilka? Táááák..." No, když ji srovnám s Juli, tak musím konstatovat, že je každá povahově úplně jiná :-) Slavíme nemocné, to nám donesla zase Juli ze školky, ona už se z toho vylízala, tak jsme s Emkou obě převzaly žezlo. A teplé pyžamo se bude ještě minimálně dva dny hodit - pomalu nám klesá teplota v bytě, neb se nám cosi pokazilo a naše turbo se prostě rozhodlo stávkovat... jako na zavolanou, ví kdy si vybrat volno - na pátek je objednaný (už dlouho) servis... Akorát to hlásí chybu v odtahu spalin, takže na zítra ještě rychle povolán kominík... Jsem zvědavá, co to bude za problém. A už se těším na sprdunk od jednoho nebo druhého... ano, tuším, že to bude naší vinou, v údržbě jsme flákači, takže to flákačství přehodnocuji - předsevzetí - 1x do roka... Tak se myjeme v lavoru s vodou z rychlovarné konvice, Petr v práci, moje vlasy budou muset počkat (s tou rýmou a kašlem tu ledárnu na hlavu nedám), nádobí spotřebuje dvakrát tolik jaru (promiň přírodo) a topím troubou - tvarohová bábovka, mňam, to taky zahřeje na srdci, hlavně s lipovým čajem...


úterý 21. března 2017

Potištěné říjnové teepee

Vytahuji z krabice opomenutých výtvorů. Tohle teepee pro Terezku jsme s její mamkou dávaly do kupy už v říjnu, do jejich nového domu šlo v listopadu, ale až teď jsem si ho tam vyfotila :-) Ušito z látky DITTE, spotřeba 3,5 m. Potištěno balakrylem a vlastnoručními razítky z moosgummi.


U  nás doma, vzhledem k úspoře místa, vede indiánská chýše z dek. Tu tyrkysovou moje mamka objevila v sekáči za 50, ona je boží - mamka i deka. Juli má nová povlečení a prostěradla, nakoupena velká zásoba na příštích 10 let. Po takové době jsem se rozhodla vytřídit stará, která jsem dostala v začátcích mého a Petrova společného bydlení. Stará, stále poměrně schopná, jsem poslala dál potřebným, myslím, že je ještě někdo užije.