pátek 1. prosince 2017

Prosinec a advent je tu...

Dneska ráno se rozzářila všechna očka, když holky ráno objevily adventní pytlíčky. Julie asi nemohla dospat, ošatku si večer nachystala a v noci po dlouhé době spadla z postele, byla to divoká noc :-) Dnešní nádherné zmrazky a ještě nádhernější jasno se sněhovou pokrývkou. Tohle zimní počasí zbožňuji, v našem bytě je tak o 40% více světla než v létě. Co ten bílý sníh nedokáže :-) 
Adventní věnec jsem letos pojala instantně a rychle. Jmelí už visí nad stolem na lustru, betlém letos vyráběla Julinka a jsem z něj nadšená. Loňské adventní látkové pytlíky letos spí, neb Emilka by na ně došáhla a okamžitě je vyloupila. Letos tedy taky takové instantní řešení - ošatky plné papírových pytlíčků s dobrotkami a malinkými dárečky odpovídajícími věku čekatelky na Ježíška :-) 

Minulý víkend jsme se byli podívat na brněnský stromeček, včera v chumelenici jsme s Emilkou šly pěšky domů z plavání. Tak jako loni, taková tradiční zasněžená procházka. Letos již s dodělaným kabátem, takže na Emilku nesněžilo.


Julinčiny narozeniny se blíží, do školky bonbony nenosíme, raději jsme upekly perníčky. Do pátého se hezky rozleží. Obsahem cukru si asi nezadají (poleva), ale alespoň jsou ze základních surovin a poleva je obarvena přírodními barvami - takový můj hokus pokus. Ať žije spirulina a červená řepa. Julie byla z těch růžových samozřejmě nadšená a já chuťově taky. Řepa opravdu není cítit vůbec a spirulina dodává takový náznak zajímavosti, fakt dobré. Takže žádná barviva z obchodů, stačí šáhnout do lednice a špajzky. Už je jasné, jak půjdu na narozeninový dort - řepa, řasy a mrkev :-D Návštěvo, máš se na co těšit :-D

úterý 28. listopadu 2017

Jak jsme obešli podzimní mlhu...

Jak? Vyrazili jsme na dva týdny do Španělska (nebo tedy konkrétněji Katalánska). Naši zde byli loni na dogtrekkingovém závodě a byli nadšení jak z něj, tak z počasí a krajiny, tak jsme si řekli, že letos pojedeme taky. Petr běžel závod a dobu okolo něj jsme pojali jako rodinnou dovolenou. S dvěma malými dětmi raději letecky, ale jako všechny naše dovolené, co nejvíce low cost. Jediné, co jsme si dopřáli, bylo zapůjčení auta, jelikož Canada Park, kde jsme přebývali, je ten typ bydlení, kde si bez auta ani neškrtnete. Dovolenou jsme strávili v parku Parc del Montnegre i el Corredor, napůl cesty mezi Gironou (kam jsme letěli z Bratislavy) a Barcelonou. Odtud jsme vyráželi k moři, do hor, na místní procházky, do měst... 
Na počasí jsme měli nehorázné štěstí, od pondělí do dalšího čtvrtka vytrvale svítilo, teplota okolo 19 - 20 °C. V pátek k odjezdu se hezky zatáhlo a i do Španěl zavítala "zima". A domů jsme přijeli sice ještě do mlhy, ale hned druhý den bylo lépe a nyní již pravé zimní teploty a ráz počasí.

Letěli jsme s Ryanair, holky poprvé, pro Julii zážitek. Moc se jí líbily turbulence při přistávání v Gironě (pěkně foukalo) i trochu méně jisté přistání. //Mně už příliš ne, není to můj oblíbeny sport - vzlétávání a přistávání :-D// Emilce to bylo šumák, každopádně to zvládla s přehledem a bez breku, i když se nemohla téměř hýbat. //Natož já :P//


Zabalit jsme se zvládli do jednoho většího a dvou malých kufrů, kočárku a cestovní postýlky. Dneska mi soused říká, že každému vyprávěl, jak nás 13. 11. ráno viděl napakovaný a táhnoucí se na autobus - asi to byl nepřekonatelný zážitek :-D Takže jo, dvě děti, bagáž, kterou jsme byli schopni jakž takž pobrat i s dětmi a šup: Kanice - Bílovice n./S. - Brno - Bratislava, hl.stanica - Bratislava, Letisko M. R. Štefánika - Girona - Canada Parc - /8:26 - 18:15/.
Měli jsme vítr z půjčování auta, nikdy jsme to nedělali. V podmínkách, které jsme si pořádně přečetli až v neděli //samozřejmě//, jsme se dočetli, že budeme muset složit ještě zálohu 1250 Euro a že debetní karty nejsou akceptovány. Po přečtení několika diskuzí, jsme to přestali řešit a modlili se, aby to na letišti klaplo, protože kreditku bychom si kvůli tomu fakt nikdy nepořizovali, nejsme cvoci. A klaplo. Letiště totálně prázdné, takže všechno vyřízeno rychle, auto nám dali dokonce lepší, než jsme si objednali //Vypadalo skoro jako nové, až nám bylo líto do něj nastoupit :-D//, záloha byla jen 400 Euro včetně sedaček a plného pojištění //které se ukázalo jako dobrá volba, neb se nám podařilo toto skoro nové auto pokřtít pořádným škrábancem o větev přes celý bok, naštěstí jen v horním laku//, vyučtují nám to někdy během tohoto týdne a zbytek zálohy vrátí. Debetka v pohodě akceptována, paní usměvavá a ještě nám chtěla pomáhat s bagáží :-)

Bydleli jsme u organizátorů závodu - měli jsme sice domluvené bydlení v nájemním pokoji u moře, ale pár dní před odjezdem jsme se dozvěděli, že to neklapne, takže nám bylo nabídnuto, že můžeme zůstat u nich. Tak jsme jim na 11 nocí sebrali ložnici. Mnohokrát děkujeme, že jsme tam mohli být jako doma! Přidali jsme ještě trochu vzrůša ke všem těm českým a německým bivakujícím závodníkům u nich na dvoře a k mojí mámě v pokoji pro hosty. No, každopádně jsme se vešli, cestovní postýlku jsme brát ani nemuseli, neb Emka tam v ní spát nechtěla, a tak jsme se všichni skládali jako puzzle na dvoulůžko - přežili jsme a dovolenou si užili. Jen jsme se teda cítili trochu blbě, že jsme Markétě a Carlosovi sebrali tu postel, ale ono to bylo z provozního hlediska asi fakt nejpraktičtější :-D

Hned v úterý jsme se vypravili na pláž do Caldes d'Estrac. Nádherné počasí a nádherně liduprázdné pláže. Petr otužilec //myslím, že si tím zase rozhýbal nedoléčenou virózu// se i koupal, Juli, já a Emka s baŠárkou jen cáchaly nohy a utíkaly před pořádnými vlnami, což se nám moc nedařilo a holky jsme převlékaly od pasu dolů a sebe musely nechat sušit na slunci :-D Každopádně to byla velká zábava, i mušle jsme nasbírali. Pak jsme se chtěli podívat na kamennou věž, kterou jsme zahlédli na kopci. Procházka vypadala asi tak, že jsme přes nezavřený dvůr údržby //pouze s cedulí park v údržbě// vešli do právě renovovaného parku, následně zjistili, že věž je za plotem, a když jsme park prošli na stranu viditelnou z pobřeží, která byla narozdíl od zbytku opravdu parková, došli jsme k dolní bráně, která byla ovšem zamčená. Takže všechno zase zpátky nahoru, nasbírat baŠárce suché plody na vánoční věnce, uloupit opuncie //ještě teď cítím prsty// a šup "domů" neb se procházka trochu protáhla.


Ve středu jsme i s baŠárkou po zánětu tříselných šlach vyrazili do hor Montseny a udělali si 10 km okruh na vrchol Turó de l'Home. Přenádherné, úžasné! Výhledy na moře, na Montserrat a zasněžené Pyreneje v dálce, prostě paráda. Julčina první nevolnost v autě, ty zatáčky na parkoviště v Santa Fé, byly fakt drsné. Naštěstí auto ochráněno, jen sedačku, Julinku a mě jsme pak museli vyprat.



Ve čtvrtek jsme podnikli autovýlet na Montserrat i se zbytkem české výpravy, ktará dosud brázdila písčité cesty Montnegre na koloběžkách. Holky se pěkně prošly, pro nás taková malá kochačka, klášter je opravdu pěkný, jen tam byla trochu větší kosa, protože v tuhle dobu byl převážně ve stínu.


Pátek až neděle byli ve znamení 2. Montnegre dogtrekku, takže jsme se podívali na místo startu - Can Pradell. V sobotu, kdy Petr s opět rozjetou virózou odstartoval, jsme se s baŠárkou a holkami prošly po okolí našeho dočasného bydliště. Kdybych to měla přirovnat k nějaké krajině u nás, tak trochu jako Havraníky u Znojma - písek, vřes, ... Jen víc kopců, víc písku a jiná vegetace. Cestiček na procházky nepočítaně, ke ztracení se úplně ideální. Jedly jsme místní jahodo-maliny, které v břiše kvasí, takže se po nich jde klidně ožr.., sbírali čirůvky, Julie šla překážkovou dráhu a moc ji to bavilo a celé to ušla sama. Petr nakonec uběhl místo LONGu jen MID, neb to zdravotně fakt nevyšlo, ale i tak se nakonec v kategorii MID umístil na 3. místě //takže je to fakt blázen i tak :-D//. V neděli proběhlo vyhlášení a odpočinek.


V pondělí odjeli naši i s postýlkou a krosnou, 3x 3l olivového oleje, pastami z restovaných rajčat, atd. //výběr a kvalita potravin nesrovnatelná, v lecčem i ceny, vždycky, když jsme ve Španělsku, tak nehorázně debužírujeme// do Čech a my se vydali na výpravu za fáborkami. Podívali jsme se na Dolmen de Pedra Gentil, posbírali cestou do Canada Parc část trasy, Petr pokračoval a sbíral ještě další čast. Já s holkami vegetovala na terase a vyhřívala se.


V úterý jsme vyrazili zase k moři, tentokrát směrem na severovýchod. Holky cestou usnuli, tak jsem dorazili až do "Disneylandu" Costa Brava, Lloret de Mar. No asi jsme měli dojet až do hezčího Tossa de Mar, ale i tak jsme si to užili. Jen jsme museli odolávat Julčinému neustálému provolávání, že v tomhle obchůdku s blbůstkami si nutně potřebuje něco koupit, skončilo to naštěstí u náramku a pastelek. Dali jsme si piknik na pláži. V mikinách a plavkách jsme si připadali mezi místními v péřovkách jak cvoci, ale pár milovníků slunění //slovy dva// s námi na pláži leželo //barva jejich kůže nasvědčovala tomu, že tam lehávají každý den :-D a černoši to nebyli//. 


Ve středu nás Markéta protáhla Barcelonou a jelikož je průvodkyně, tak i s výkladem v kostce. Koukli jsme se na Sagradu, Katalánské náměstí, La Rambla, místní tržnici, kde si dali mořské dobrotky k obědu, a do čtvrtí Starého města. Krásné staré uličky, holubi, Gaudí.... V kostce a s holkami stačilo, bylo to tak akorát.


Ve čtvrtek jsme odpočívali a po třetí se vydali shánět nějaký dárek za poskytnutí azylu do blízkého Sant Celoni. Trochu jsme bloudili po liduprázdném městě //siesta//, než jsme se s pátou hodinou dostali do centra - poznali jsme to podle rojících se lidí. Tenhle denní režim by mě zabil. Každopádně to má ale své kouzlo. Večer jsme ještě ogrilovali krevety, pokecali a rozloučili se s dovolenou.


Pátek zase to samé co v pondělí 13., jen v opačném pořadí. Ujištění, že škrábanec pokryje pojištění. Holky cestu v letadle z půlky prospaly. Málem vyhozený Petr z autobusu v Blavě, protože stál v prostoru pro kočárky. Pozdní oběd v Blavě na nádraží. Přeplněné EC do Brna, kde oddíl pro cestující s dětmi slouží jako počítačová temná komora pro pilné studující muže a pilné nestudující pijany. Psychicky náročné, ale všechno se dá zvládnout :-D. 

Bylo to super!!!







úterý 17. října 2017

Recy kukly....

Po delší době zase něco trochu upcyklovaného :-) Ještě že mám věrné zákaznice z řad rodiny a kamarádek, které čas od času pošlou obrázek s dotazem, zda by něco takového šlo udělat. Díky holky! 
Tentokrát to byla pletená čepice/kapucka s králičíma ouškama s požadavkem i na nákrčník. Pletací časové kapacity nemám //Pletu ráda, ale mně to, na rozdíl od háčkování, hrozně trvá//, takže z mé strany návrh, že to ušiji ze sekáčových svetrů ve formě kukly, prošel. Dva jemné svetry v šedé a růžové, zbytek fleecu, který se doma vždycky najde, žebrovaný lem svetru sešit plochým stehem, ouška a dvě vrstvy zkomletovány a je hotovo. Do dvou svetrů se vešly kukly dvě, takže pro obě sestřičky. Bohužel, nezvládla jsem vzhledem k nějakému moribundusu, co mě složil, vyfotit na obou holkách, tak alepoň ochutnávka na Emilce, když jsem byla ještě ok. Kdo má doma nějaké svetry, které už nenosí a chtěl by zimní kuklu pro svou ratolest? Kdo umí, ušijte, kdo neumí, přineste/pošlete! :-)


pátek 6. října 2017

Podzim s P...

Dneska šla Juli po O, tak jako téměř každý pátek. Vytáhly jsme draka a narozdíl od loňska už jí to moc šlo. //To znamená žádný upuštěný drak zamotaný ve stromě :-)//
Měla jsem taky možnost zvěčnit již obě uháčkované čapky pro moje divošky. Barevná čepice pro Viki je součástí směnného obchodu - Julie dostane pytel oblečení na probrání. Ještě potřebuju udělat jednu o trošku menší pro Amálku.



Po návratu domů a uvaření konve čaje jsme zasedly k výrobě podzimních dekorací do školky. Cestou z draka jsme posbíraly kdejaké listí, vzaly loňské lískové haluzky, naplnily květináče hlínou a pustily se do napichování listí. Hlavičky jsou z polystyrenových koulí potažených silonkou //Haaa, to moc přírodou nezavání ;-)//, čapky z plstěných svetrů naší baŠárky. Modrý zůstává doma, kámoši jdou do školky. Půjde tam i kašírovaná dýně, na které pracujeme již od středy :-D


Tak jen ať fouká!!!

čtvrtek 28. září 2017

Díky Václave...

Dnešní svátek jsem si pohodově užila. Celý týden jen s jedním dítětem //Ale ano, miluji je obě, ale všichni dětní ví, jaká je to občas pohoda, být zase jenom s jedním, nedej bože s žádným :-D// a dnešek v houbařském duchu i s Petrem, tak, jak jsme chodívali s Julinkou, když byla malinká. Takové milé vzpomínky a uvědomění si času - jak to s těmi dětmi hrozně utíká. No houbařský ráj - všechny podzimní houby - bedly, ryzce, klouzci, suchohřiby... a těch mochomůrek - až oči přecházely, škoda, že se nedají jíst. Takže zimní zásoby v mrazáku, něco málo na sítu a zítra budou bedly. Jinak krásné opožděné babí léto si užívá i Emilka - "Vítejte u mě v domečku", zbožňuje houpačku a klouzačku, je opravdu nebojácná, jezdí dolů úplně sama. Pilně trénuje chůzi, tento týden už začala zkoušet chodit úplně sama bez jakékoli motivace. A taky jsme se nacpali malinami, které pořád ještě dozrávají. //Promiň Juli//


Taky jsem si udělala radost za vydělané penízky a opět trošku obměnila domácí detaily - neodolala drátěnému stolku z IKEA //Starší, vyráběný, konferenční stolek mají holky v obýváku na kreslení//; ušila nové potahy na polštáře //Chce někdo ty staré v šedo-růžovém nádechu?//; přeorganizovala jsem obrázkovou stěnu a dala jí trochu větší řád; hrála si s nasbíranými kameny z různých koutů Evropy; již dříve zasadila pěkné avokádo, které nám samovolně vyrostlo v našem kompostovém záhonku //Jaképak napíchávání párátek do pecky, nejlépe vyhodit ven a ono vyklíčí samo :-)//; doplnila již úplně přeplněnou výstavku Julčiných výrobků a prázdninových památek - až přijede, budeme ji muset nějak zredukovat. A holky dostaly nástavbu knihovny a krabice - Julinka mi pomáhala dělat větší pořádek v pokoji, aby to Emilka mohla z těch krabic každý den pěkně vytahávat a já to zase každý den mohla pěkně dávat zpátky :-D


No a trochu toho šití a jiných rukodělných činností - mám rozdělaný jeden azurovo-šedý kabát a taky jsem dodělala rychloobjednávku háčkované čapky - zima se blíží!



pondělí 25. září 2017

Barevné večery....

Nezdá se Vám, že se blíží zima? Mně už jo, a tak jsem vytáhla háček a Emilce uháčkovala jednoduchou čapku, která je ale úplně suprová. Večery s barevnými zbytky přízí jsou tu, ale ještě to potřebuji prokládat knihami :-) Julii udělám asi stejnou... A nová kukla je pro Terezku (Emce je hóóódně velká), na přání, s beránkem.


středa 13. září 2017

Souprava pro Markétku....

Zrodila se jedna princeznovská! Mojí modelce je trochu větší, ale budoucí majitelce bude dobrá :-)


Následuje: Kabáty, kabáty, kabáty....

čtvrtek 7. září 2017

Prázdniny za námi, další zážitky před námi...

Prázdniny byly plné zážitků. Od chalupářských výprav do Krkonoš - dogtrekk, borůvky, indiánské bojovky, túry, hřiště, relax, přes Emilčiny první narozeniny, po roadtrip směr Istrie, kam jsme odjeli dva dny po zvážení toho, kam vlastně vůbec pojedeme. Tohle nebyla dovolená pro nás ve smyslu odpočinku, ale chceme s holkama zažívat, co se dá. Jen jsme si tak říkali, že příští rok si necháme aspoň týden jen pro nás dva :-D Druhá dovolená byla tedy plná cyklistických výprav za kameny slovinské řeky Savinji, kameny několika pláží v okolí Labinu a odpočinkovými rovinami rakouských Korutan. Bylo to fajn! Více už jen vizuálně  - prázdninové album :-)















A teď už zase starý školkový režim, šití a tak. Mě čeká půl roku polotýdenní osiřelosti, neb můj muž zahájil útok na svou disertační práci. Čeká mě tedy trochu víc večerního mytí nádobí // To dělá normálně Petr //, s holkama to vyjde nastejno a tři večery v týdnu budu mít čas na čtení a stříhání bez špatného svědomí, že se někomu nevěnuji :-) On to má horší... 

A ještě moje prázdninové a zářijové výtvory, které jsem stihla zakázkově splnit.



 Šití zdar, neb mě čeká souprava a dva kabáty!






neděle 13. srpna 2017

Kam že to teda na tu dovolenou pojedeme?...

Máme auto, máme hodně času, chceme někam jet, chceme jet s koly, se stanem, s holkami... Ale kam? Takhle to je nejlepší - během 4 dnů jsme akční plán úplně přebourali a vymysleli tak několik dovolených pro příští roky :-D 
Zítra balíme a dokupujeme nějaké potřebnosti. V úterý ráno vyrážíme, to 100%. Kam dojedeme, to uvidíme :-) Původně bylo v plánu severní Rakousko, ale vypadá to na víkend na pořádný deště a tři dny s holkami zavřenými ve stanu psychicky nedáme, takže pojedeme dál na jih za stabilnějším počasím, snad. //Každopádně během dneška jsme domluvili ubytování v cílovém kempu, takže bychom tam dojet nejspíš měli :-).//

No a dnes na poslední chvíli dodělávám pytle na naše, věčně se po autě a stanu rozsypávájící, kempovací vybavení - vše do polní kuchyně. Tady jsou... 
// Jo, ty mraky na tašce na příbory jsou vzhůru nohama, to je tak, když ani nevíte kam jedete...//


Další dovolené zdar!!

čtvrtek 20. července 2017

Mezidovolenkové prázdninové šití...

Tyto prázdniny se chystáme jen na chalupu a do Rakouska na kola, větší dovolenku budeme mít až v listopadu, kdy se podíváme do Španěl, a tam se budou nové kousky hodit úplně nejvíc ... Holkám schraňuji už nějakou dobu letní softshell s tím, že tohle lehčí oblečení nemají, a tak jsem si řekla, že je na čase, ať nás nepřekvapí letní spršky (kéž by, teď 32°C)... A tady je výsledek. Aplikace jsou z Kakadu Fabrics a panely na rolácích z Unuo...

A jedna dokončená souprava na zakázku pro klučinu - na Julce v maxivariantě s popuštěnými manžetami a na Emce v minivariantě, kde je všechno nabrané a stažené :-D


 Krásné prázdniny!!! 
// Asi blogu do konce prázdnin moc nedám, tak zase pořádně v září...//

středa 28. června 2017

Pro paní učitelky do školky...

Tak jsem dnes ráno zjistila, že druhý týden v červenci bude Juli chodit do druhé třídy k Motýlkům, takže se dnes se svými učitelkami vidí před prázdninami opravdu naposledy. Počítala jsem, že na dárečky pro ně budu mít ještě týden po dovolené a ono ejhle. Tak aspoň jsem měla program na dopoledne, než dnes odjedeme :-) Doufám, že se taštičky na drobnosti budou líbit! A odpoledne hurá na Krkonoše!


čtvrtek 22. června 2017

Jedničky letošního letního šatníku...

Dneska konečně ušito taky něco pro mou maličkost. A určitě je celé léto neodložím, to už je teď jasné :-) Jenže růžovou (malinovou, růžovo-červenou) moc nenosím a nehodí se mi k nim žádné boty... :-D // Že by důvod? :-) //



A taky došity kalhoty pro Stázinku.

NOVINKA!
Začala jsem zpracovávat plné igelitky nejmenších softových odstřižků, takže se začíná rodit kolekce hraček :-) Řachtacích, pískacích, měkkých, šustících, multifunkčních, pro malé, pro větší, všelijakých. Volná inspirace, volná tvorba, nápad sem, nápad tam, volná strojová aplikace, ruční výšivka... Prostě tak trochu pro rozvolnění oblečkové tvorby, aby mě to všechno pořád bavilo :-D



středa 21. června 2017

Nová a větší kuchyně...

Pro holky!!! Já mám smůlu :-) Vaří už i Emilka, a tak se k té malinkaté obě nevešly... Obětovala jsem televizní skříňku, tu jsem nahradila již původně zamýšlenými bedýnkami a pustila se do díla. A je to kuchyně opravdu solidní :-)
// Jooo, nad bedýnkami přibyl rámeček s pohyblivými obrázky, už nás nebavilo zírat do toho miniaturního monitoru a noťas pořád přenášet. Ale vydrželi jsme dlouho :-D //


pondělí 19. června 2017

Víkendová testovací cyklovýprava na jih...

Koupili jsme druhý vozík od kamaráda, od teď můžeme směle na kolo všichni dohromady. No a vzhledem k tomu, že máme do budoucna taky smělé plány, podnikli jsme první testovací výpravu. Na tři dny, k Novomlýnským nádržím. Po rovině a na jih, vzhledem k předpovědi počasí (která vyšla). Ranní přípravy byly poněkud hektické // Ano, zapomněla jsem toho dost. //, ale vyrazili jsme v solidní čas. Nevíme kolik vážila plná nálož, ale málo to nebylo. Ovšem komfort dvou vozíčků jsme opravdu ocenili. Petr vezl obě holky, svoje oblečení a boty pro všechny, plus deku, hračky a jiné serepetičky, ve vozíku a dvou taškách. Já táhla celý dům ve vozíku a pytli - stan, spacáky, karimatky, nádobí, atd. // Vešly se i malé polštářky :-) // Jídlo jsme se rozhodli ošidit, jedeme přeci do velkého kempu, kde mají obchody, tak ty těstoviny tam snad seženeme. // Příště raději všechno s sebou. //


Vyrazili jsme po Eurovelo 9 - Bílovice - Brno - Rebešovice - Opatovice - Židlochovice - Žabčice - Přísnotice - Vranovice - Přibice - Ivaň - ATC Merkur. Počasí nám přálo, všechny bouřky se nám vyhnuly, jen jsme na ně koukali a pár přeháněk přečkali na odpočinkových přestávkách. Po tom, co jsme překodrcali cyklisticky poněkud zoufalé Brno, už všechno šlapalo jako po drátkách. 
V Brně jsou dvě klíčové cyklostezky a měly by tudíž být perfektní, ale je tam tolik nebezpečných míst, že to je prostě ostuda. Mezi-úseky mezi hlavními brněnskými tahy jsou fakt docela dobré, ale překonání tepen ve všední den je naprosto zoufalé, natož s vozíky. Vůbec neuvažuji povrch cyklostezek, to nám vůbec nevadí, že sem tam jsou koleje, sem tam hlína, sem tam panely, štěrk a bůh ví co, ale fakt, že stezka alibisticky končí značkou "konec cyklostezky" před nejvytíženějšími cestami Brna, aneb "cyklisto, poraď si sám", to je fakt ubohé. Maloměřický most, Zábrdovická, Olomoucká, Hladíkova a naprosto děsivá Kaštanová. Taková Hladíkova se úplně nabízí k jednoduchému řešení - ale musí to být nakreslené na zemi jako pro idioty - pěkně pruh po chodníku k přechodu // Teď je cedule "použij cyklisto přechod" jen ze směru od Olympie, je totálně miniaturní a kousek chodníku na druhé straně u kolejí chybí //
Musí to být značené jak pro idioty, protože tři čtvrtiny bezpečnosti samozřejmě dělají cyklisté a přiznejme si, lidi umí být dobrá hovada, takže tu pidiceduli naprostá většina ignoruje a málokdo toho přechodu využije, protože to je přece HRŮZA, zajet si těch 200 metrů. Fakt by to chtělo nějak řešit. A pak pár malých míst jako konec Francovi, Baarova nábřeží a šutry u Alberta na Cejlu, kde hrozí dost jednoduše srážka cyklisty s cyklistou, protože není vůbec vidět, jestli se někdo řítí nebo ne a je to tam úzké akorát na jednoho. My třeba víme, že máme dávat bacha, ale jak říkám, hovada jsou mezi námi, to jsme už párkrát zažili. 
A pak bych taky apelovala na pořádné značení uzavírek cyklostezek. To, že je svitavská stezka pod dálnicí zavřená, se člověk dozví, až když složitě prokličkuje mezi kamiony na Kaštanové, když jediná schůdná objížďka je už po Černovické v Komárově. Jako fakt díky, jeli jsme prostě polem, protože s dětmi po Kaštanové opravdu nepojedeme, a tak se omlouváme, že jsme zvalchovali kus žita :-D Ale pak už to byla nádhera s Pálavou ve výhledech.



Dlouhé přestávky jsme dali na hřišti u Olympie // Kam jsem zašla koupit všechno zapomenuté a nutné.//, které bylo v pátek okolo oběda naprosto báječně prázdné a tedy úžasné. Druhou ve Vranovicích s výbornou pizzou a pak jednu nečekanou těsně před cílem u řeky Jihlavy. Petr najednou seskočil z kola s nepublikovatelným slovem // Ano, i on :-D // a že to musíme vidět. Narazil do něj obrovský roháč, vůbec se nechtěl pustit a my mu nechtěli ublížit, a tak máme nádherný zážitek, protože to je opravdu skvostný, obrovský brouk // Hlavně, když Vám začne lézt po zátylku, že Peťo :-D //.



Večer v kempu jsme za úžasného větru postavili stan, zašli na polévku a oddali se nočnímu odpočinku. Julinka chtěla strašně na kolotoče, ale nebylo jí dopřáno. Prostě kemp po česku, hlavně, že si můžeš zajít na kolotoč, ale v obchodě koupíš maximálně předražený taveňák... A to nejíme, díky! Takže jsme poučeni, jídlo příště s sebou, pokud se nechceme stravovat v restauracích a občerstveních - to zase nebylo tak marný, ale trochu to leze do peněženky // Ne, že by to nebyl účel, že :-) //.


Sobotu dopoledne jsme s Julií strávili kvůli neustávajícímu větru v kempu, kde jsme vyzkoušeli všechna tamější hřiště, což bylo velmi kvitováno. Emilka si svůj dopolední spánek dopřála ve vozíku a s tátou dojela pro ty těstoviny do Pasohlávek do Jednoty. Já odolávala požadavkům na zmrzlinu a odpoledne jsme se rozhodli, že se pojedeme projet okolo nádrží. Což bylo fajn, jen nás dohnalo včerejší počasí a kvalitně jsme zmokli, takže vím, jak moc promakanou pláštěnku musím na Croozera ušít. Prostě dobrý testovací výlet! Tak jsme přes noc pěkně sušili.


No a v neděli stejnou cestou zpátky, poučení objížďkami. Tentokrát s obědem až v Židlochovicích. Holky většinou po cestě spí, Julka jednou, Emka dvakrát i třikrát, takže přestávky ladíme podle spánku. Pak zase zastávka u Olympie (Julinka potřebuje na něco nalákat). V neděli odpoledne to tam už bylo téměř tělo na tělo, ale rozvalili jsme se na dvě hoďky na deku, Emilka se plazila ke všem kolům s touhou je rozmontovat, Julinka dostala svůj denní příděl cukru v mimořádných situacích a pak jsme v klidu dojeli až domů. Bylo to fajn, vozíky cestou řádně doschly, děti přežily


Doma jsme hned pěkně posbírali všechny dozrálé jahody, že si je pěkně na zahradě sníme. Julinka si hrála, já jdu dát Petrovi ochutnat jakýsi jahodový hybrid, co se nám na zahradě vytvořil z lesní a zahradní jahody, když tu najednou řacha jak ďas, moje "panebože", Julie ležící a řvoucí u tyče od sušáku na prádlo. Petr sbírající Julii, ohmatání a otevření ústní oblasti schované pod návalem krve. Zjištění: jeden kývající se zub. Julie odnesena domů, očištěna od krve. Zub se opravdu hýbe. Voláme baJaně - nechat v klidu, ledovat, tři dny kaše a uvidí se, jestli zůstane nebo půjde ven. Ale kde se pořád bere ta krev? Zvednu jí hlavu a vidím krásný škleb na spodku brady, takže rychlá sprcha otce a matky (jo po 60 km v pařáku a posledních 5 km do kopce) a všichni do auta a do dětské na pohotovost. Tam už Julie všem vesele ukazuje, jak se točila okolo tyče a padá na beton. Pět mašliček, bílá brada jak Mikuláš a hurá domů. A že se těch lidí v neděli v půl deváté na pohotovosti sejde, zlatá rozseknutá brada! Vybalit napospas ponechané věci, hromady zase ponechány napospas pondělnímu ránu a dobrou noc. Prostě parádní tečka za vydařeným víkendem!!! :-D