čtvrtek 1. prosince 2016

Jaký budete mít letos stromeček?

Letošní Vánoce strávíme doma, v klidu a pohodě, pastelově, bez přesouvání přes půl republiky. Takže bude i stromek. Letos jsme už pořídili věčný - vím, že na vůni dřeva nic nemá, ale víc peněz, než kolik se dává za smrk, bych nedala a smrčku si nikdy nikdo moc dlouho neužije, zato uklízení spadaného jehličí ano, takže.... Neřešme teď ekologické a sociální aspekty obou variant, každá má něco z pro a proti :-) Pár voňavých větviček dáme do vázy.


Nebaví mě mít stromek každý rok stejný. U nás klasické skleněné baňky nenajdete. Každý rok jsem dělala alespoň jeden typ ozdob nový. Letos jsem objevila kouzlo "levného porcelánu". Stačí Vám jedlá soda, kukuřičný škrob a voda. Spousta návodů je na netu, ale v zásadě jde o poměr 1 dávka sody : 1/2 dávky kukuřičného škrobu : 3/4 dávky vody, vše se uvaří do kaše konzistence té bramborové, nechá vychladnout a pak už se jen válí, obtiskuje a vykrajuje. Sušila jsem na topení. Ozdoby jsou nádherně bílé a soda se postará i o lehký třpyt.

Druhou letošní novinkou našich pastelových Vánoc budou origami baňky ze starého atlasu. Doufám, že mě nějaký "kartáč" nenařkne z prznění map - mě se tak líbí, že z nich dělám i jiné věci, plus tenhle starý atlas mám dvakrát :-) Pastelové svíce do věnce již také zakoupeny, adventní kalendář naplněn, tak ať žije prosinec!

neděle 27. listopadu 2016

Plánovaná i neplánovaně ošizená výzdoba, aneb vždycky se doma něco najde...

S dětmi mě ta předvánoční atmosféra docela chytá... bohužel nejen předvánoční atmosféra, ale třeba se mě chytla i mastitida, která mi nabourala mé zdobící plány. Po hezkém prodlouženém víkendu v Jizerkách, kam jsme si vyrazili vybrat ještě loňskou nadílku ve formě jízdy na koni (uf, jsem od 15 zapomněla, jak to je náročné a bolavé na koni sedět), a pár dnech u babi Jany (kde jsem vyrobila věnce pro ni a švagrovou), mě čekala horečka, jakou jsem už neměla asi tak dvě desítky let. Jo, bylo mi celý týden divně - svaly, klouby, bolesti hlavy - přikládala jsem to spíš nedokonalému vyspání, sem tam jsem si říkala "Nicol, možná zpomal, jsi nestandardně unavená..." Ve čtvrtek, po tříhodinovém řízení, hodinovém řádění s dětmi v tělocvičně a sprdunku od babi, že toho chci stíhat moc, už to vypadalo na nějaký kolaps organismu - nespokojená Emilka u kojení (jaký to mléko máš jako mít, když málo jíš a tak se honíš), nato zimnice, 39,5°C, nevolnost... opravdu krása. Ale žádná rýma, kašel, tak co mi kurnik může být? Během noci bylo jasno - levá mlékarna oteklá, bolavá a zarudlá. Takže místo plánovaných nákupů svíček a dárečků k doktorce a bohužel ATB. Zajímavé, že to začalo bolet až po té teplotě. Zažila jsem to dvakrát i u Juli, ale vždy byla první bolest, pak jen mírně zvýšená teplota, zvládly jsme to bez doktorů, tohle mě ale trochu vyděsilo. Naštěstí Emilka v noci nepohrdla ani ohřátým mlékem, z čehož jsem měla strach. Dnes už vše dobré, ATB zabrala rychle. Takže elán se vrací, ale radši s mírou :-D

Každopádně první adventní neděle nemůže být doma holá, takže jsem vyrazila do sklepa a našla "co sklep dal." Loňské posbírané šišky, letošní olšové šištičky, loňské březové hvězdičky a provizorní čajovky - záložní věnec je na světě. Bude z něj i finální, docela se mi líbí, jen ty svíčky vyměním. Taky jsem vytáhla velké papírové hvězdy a zavěsila na lustr nad jídelním stolem. No a plánovaný byl věčný adventní kalendář, který jsem o víkendu mezi spánkem dala dohromady. Inspirace z Pinterestu. Julinka se už těší, až se ze středy na čtvrtek kouzlem naplní.



Hezké a příjemnější čekání přeji všem!

úterý 15. listopadu 2016

Skromný listopad...

ŠIJU, šiju kabát... žlutý... chybí už jen kapuce a vsadka... nedostala jsem se do města, nemám průchodky... Ještě, že mi ta barva vůbec, ale vůbec nesluší, jinak bych si ho nechala :-) Tak snad pak bude slušet nějaké hnědovlásce! Kabát jsem částečně šila před kamarádkou, která se chtěla mrknout, jak se to dělá (no, prý jsem jí spíš odradila :-) ). Byla to fajn návštěva, upekla mi k obědu kuře! Akorát se vyděsila, že mi zničila čelo zásuvky vedle trouby a tak jsem si řekla, že je na čase to konečně opravit. Holt zrovna na tom místě uniká z trouby pára a lak na čele časem popraskal. Takže ne, nebyla to její vina :-) Momentálně máme doma takovou duchařskou sezónu, takže nám z trouby leze tabulový duch, Julinka se ho prý bojí. A hvězda zalepila jeden tukanec, který jsme zvládli udělat už při monáži před 4 roky... Jo některé věci prostě čekají dlouho... Až se teplem zkroutí duch, bude z trouby lézt něco jiného... Ne, těsnění na troubě měnit nebudu :-p .



Tento měsíc je nějaký náročnější :-) Po poslední zdolané rýmě se objevila dvoudenní horečka - Emilka byla na očkování, nic jiného mě nenapadá, jinak jí totiž nic není. Je to už šikovná holka, pase, začíná si hrát s rukama a pojede na první pořádnější dovolenou do Jizerek. Jupí, už zítra... kabát musí počkat... Emilce jsem musela ušít teplejší čapku a rukavičky, naznala jsem, že ten mráz už nekoresponduje s úpletovými čapkami.


Navíc mám plnou hlavu toho, co bych chtěla do Vánoc stihnout - zahrát si na Ježíška, neb už mě to začíná chytat, vyrobit Juli adventní kalendář, dodělat ten plánovací kalendář... Ještě jsem kývla na jednu tutu (už je skoro hotová) a vsadku do bundy... Ale jooo, to se stihne :-D

čtvrtek 27. října 2016

Nový rodokmen a pořádek...

Po delší době jsem se zase pustila do něčeho na bytě

Před více než rokem nám na hlavu (málem) spadl náš obrovský rodokmen. Byl v rámu A0 se sklem - blbý nápad, už beru jen plexisklo. Díry v podlaze od střepů máme doteď. Nechala jsem to dlouho u ledu, nějak nebyla chuť to opravovat, až teď. Napadla mě totiž taková bezpečnější varianta. Koupila jsem malé rámečky (IKEA samozřejmě, za 29 Kč kus) - cenově to vyšlo obdobně jako jeden velký rám. Do každého dala pár mých předků, jména a data narození/úmrtí napsala na rámečky okolo. Jo, jsou to papundekly potažené "voskovým" papírem, takže to jde z rámečků v případě potřeby dobře vygumovat nebo setřít. No a pak to stačí pěkně uspořádat na stěnu. Ještě mám v šuplíku další jména, ale už bez fotek, přidám, až dokoupím další rámečky a fotku vyřeším jinak, asi si je nějak graficky ztvárním :-), ty předky. Takhle máme celou rodinu u sebe, hezká připomínka těch, kterých si máme vážit za to, že tu můžeme vůbec být...


Došila jsem zakázky, tak jsem si za to konečně pořádně uspořádala a zvětšila moje pracovní místo u jídelního stolu. A hlavně si pořídila pohodlnou otočnou židli, ale zase žádnou krávu, prostě takovou akorát k jídlu, stroji i počítači. Mého muže se kamarádi ptají, jestli se do toho bytu vlastně vůbec ve čtyřech vlezeme - jo vlezeme a to vůbec netuší, kolik věcí se sem vlastně vlézt může :-) Jen jsou trochu multifunkční... Nový IVAR je vyšší a širší, Petr obětoval hodinu svého času a sám mi ho dovezl, Julince dovezl plyšového kohouta. Říkám: "Ten tatínek na Tebe Juli ale myslí." Petr odvětí: "No, myslel jsem spíš na maminku..." Kdo ví, jak chlapi baví návštěvy IKEA, tak chápe :-) Starý IVAR je ve sklepě, tam se vždycky místo navrch hodí...


















P.S. Máte taky ve sklepě schované věci, u kterých tušíte, že už je nikdy nevytáhnete? A to jsem tam dělala v červnu velký úklid, přesto si to stále myslím...

čtvrtek 20. října 2016

Objevujeme opomenuté aneb když všude řádí rýma...

Tak je mám dokonce týdne doma obě, moje holky. Školka znamená líheň nemocí... Rýma a zvýšená teplota. Je fakt, že Julka aspoň dneska úplně v pohodě odpoledne usnula (taková malá výhoda), ovšem v noci se budí častěji než Emka, každá samozřejmě jindy, takže jsem si odpoledne zdřímla taky :-) Na druhou stranu je to příležitost probrat hračky a vytáhnout ty zastrčené. Koukala jsem, jaký pokrok ve zručnosti Juli udělala.




Quiet book dostala k druhým narozeninám, trvalo mi to asi půl roku, než jsem knížku dala po kouskách dohromady. Vytahuji tedy jeden z mých starších projektů. Je to čistě recy-hračka - všechno co dům dal a co moje mamka věnovala (její stokrát seprané svetry ze sekáče za 10 Kč jsou bezkonkurenční). To samé s Barevníkem. Vzorníky z Hornbachu a vzorované čtvrtky, po dvou slepené k sobě, dřevěné kolíčky s nalepenými kousky ze vzorníků. Už ty odstíny taky pozná a hlavně začala chápat princip hry :-) Co budeme dělat zítra?

Dýňování...

Říjen a dýně - dýně v obchodech, dýně v jídle, dýně ve školce... Juli si vyřezala mini-dýni, nejvíc se jí líbilo ve strašidelném domečku a taky snědla spoustu dýňových dobrot, které maminky donesly. My jsme přispěly dýňovo-semínkovými kuličkami. Byly u nás na návštěvě sestřenice - sportem ku zdraví - no, Juli má opět rýmu, tak nevím :-) Emilka taky cvičí, nějak to letí, je už poměrně obratná. 


Taky jsem dodělala poslední soupravu a jednu rodinnou rychloobjednávku na gaťata. Teď ještě dvě kukly a vyhlašuji objednávkový stop stav až do odvolání, což bude nejdříve v příštím roce. Juli totiž vyhlašuje taky stop stav na její modelkování, takže nemám na kom fotit :-) A foťák pomalu taky vyhlašuje stop stav (je ve stavu rozpadu) a počasí taky, protože při tomhle světle nesvětle se doma pořádně fotit nedá.


Blog, šití a další tvoření ale nestopuji, však se pomalu blíží Vánoce :-D

pondělí 17. října 2016

Jak to všechno stíhám, ptají se...

Nějak se mi poslední dobou množí dotazy typu "Jak to všechno, prosím Tě, stíháš?" No... trochu v tom vidím ten pohled, jestli na mne není potřeba poslat sociálku :-D a to i v očích mého muže (občas, jinak si koníčky, myslím, poměrně schopně tolerujeme). Nebojte, mé starší dítě mluví (někdy až příliš), zdárně samo používá toaletu a velmi schopně jí, chodí, běhá, skáče... Ví, že tenhle strom je borovice a tohle jsou žaludy, že jídlo neroste v supermarketu, že řeky tečou do moře... a spoustu dalších věcí. To mladší toho zatím moc nepotřebuje, jelikož stále poměrně velkou část dne prospí (ale to brzy pomine). Já jen prostě nesedím svým dětem za zadkem 24 hodin denně, nereaguji na jejich požadavky během vteřiny a neběhám je zachraňovat při každém zakopnutí. Snažím se řídit spíš hesly "všeho s mírou" a "spokojená máma, nejlepší máma". Jakmile mám jen trochu stresu, hned to poznám i na nich. Tak jako můj muž potřebuje každý den porci sportu, já potřebuji vidět nějaký hmatatelný výsledek mého konání, prostě obsese. A pokud zrovna děti nespí (takové kouzelné okamžiky, kdy spí obě jsou nejlepší), tak prostě všechno dělám s nimi. 


Emilka kouká, jak se hýbeme a mluvíme, kope si do hraček v houpátku a Julinka pomáhá. Ve svých necelých třech letech stříhá, umí zapíchat špendlíky do látky, aniž by je kdy ochutnala, touží po tom, aby se naučila krájet brambory. Ona se mnou šije, lepí, tvoří, vaří. Je to sice někdy náročné, protože všechno jí samozřejmě dělat nenechám, trochu déle to trvá, ale je to společně strávený čas. Navíc se dokáže poměrně dobře zabavit sama. Teď má i tu školku, takže pro mne zase o něco víc klidného času a pro ni zábava. Emilka má mou pozornost vždy, když to je potřeba a není v pohodě, ona ale prostě v pohodě většinu dne je. Taky to není každý den ideální, i holky mají svoje nálady, když řvou a já s tím nejsem schopná nic udělat, ač se snažím, tak prostě řvou (Julce teď rostou poslední zuby a období vzdoru se nám nevyhýbá). 

Večer, pokud je muž doma, toho už moc nedělám, chci čas strávit i s ním. Když není, tak dělám nehlučné věci - stříhám látky, pletu, háčkuji, píšu blog. A to třeba i když je Petr doma a pustí hokej a spol., to by pro mne byla ztráta času, kdybych neměla alespoň háček v ruce, k tomu někdy dělám, že se koukám :-)

Prostě využiji každou vhodnou chvilku a bezpečnost práce Julinky řeším pod heslem "když to nezkusíš, nikdy se to nenaučíš." Navíc, já jsem takový rapl, že mi to tvoření netrvá zas tak dlouho, nedá mi to holt moc práce a mám to asi nějak v rukách, takže času mi to zase tolik nesežere. Ale jo, večer padám únavou a ledaskdy s Julkou večer zaspím... Takže tak... Volá někdo sociálku?

PS: Nepropadejte panice, každé dítě je prostě jiné, s některými ten čas je a s některými ne, každý to má nějak nastavené. Jen si myslím, že je fajn mít koníček, který člověku umožní trochu vypnout a děti chvíli nevnímat.