neděle 21. srpna 2016

Nosíš, nosím, nosíme....

Mamka nosí Emilku, Julinka musí nosit miminko. Tak jsme daly dokupy nosítko pro miminko. Ze všemožných zbytečků, které jsme doma našly. A má taky úspěch - miminko už jedlo u stolu, malovalo vodovkami, hrálo si v pokoji ... a všem se muselo ukázat, třeba babičce a dědovi, kteří se u nás zastavili na návštěvu a Julinka s nimi chtěla odjet :-) 


Taky jsem zvěčnila holky v těch nových oblečkách, které jsem pro ně chystala. Julinka v pletených šatech a Emilka v body a bombarďácích. Okaté budou myslím obě dvě :-)


pondělí 15. srpna 2016

Dárky pro holky a pro mou maličkost...

Týden, který jsem měla jen pro sebe a pro Emilku, byl docela dlouhý a tak jsem si udělala radost. No, vlastně i takovou nucenou, neb se vejdu jen do těhotenských kalhot :-) Takže jsem si ve výprodeji koupila kalhoty, svetr a pak nakoupila x metrů látek a pustila se do modrých plátěných kalhot do gumy (ha, ty mi budou pořád) a dvou kojících triček/halenky. Při cestě do města jsem si totiž uvědomila, že jich mám opravdu nedostatek, takových ze kterých nemusím tahat prsa ven. Navíc obojí schová zbytek břicha - blíží se doba, kdy se budu muset donutit trochu cvičit!


A holkám jsem taky koupila dárečky, ale knižní. Emilka dostala své memory album, objevila jsem ho u Dobrovských. Mám k Broučkům a Trnkovým ilustracím určitý sentimentální výtvarný vztah, takže jsem po této knížce sáhla hned. Navíc i Julinka má teď Broučky a jejich příběhy v oblibě. Jen mi ty příběhy dneska přijdou trochu posmutnělé. Julinka dostala další okénkovou knížku, měla úspěch, stejně jako již dávno darovaná knížka Barvy, díky které je už delší dobu velmi dobře ovládá. K tomu na ní čekaly hotové pletené šaty, jsou jí trochu větší, ale tak zase vydrží. A Emilka má korále na kousání (až k tomu teda vývojově dojde), které udělaly radost i mně :-) Nakažlivý Pinterest... Tak jsem je vyrobila hned ve třech variantách!


Holky jsou hodné, je to moc fajn, takže vzhůru do dalších projektů! Čeká tu jedna dětská softshellová souprava.

neděle 7. srpna 2016

Doma je hrozné ticho...

Na týden jsme s Emčou osiřely. Moje drahá polovička vytáhla Julinku s bráchou na otcovsko-dcerovsko-švagrovský cyklotýden v Rakousku. Snad si to užívají! Zatím mi byly hlášeny dvoje prané kalhotky a nutnost koupit zmrzlinu, tak snad se nám z toho táta nezcvokne :-) Pro mne to znamená odpočinek, možnost se prospat i ve dne, absenci foťáku, ale hlavně, hrobové ticho u nás doma - nějak mi to pištění chybí :-D Teď tu je jenom klidná housenka.



Emilka je pořád hodná, tak jsem jí za to ušila písmenka, aby nezáviděla ségře a letní čepičku, kterou v tomhle počasí postrádala. K tomu ladící turkáče... Kapičkové látky je pořád ještě dost :-) Dneska jsme tu garderobu vytáhly procházkou na zmrzku do Bílovic. Manduca za Emilku prý OK. Jak Emče slouží moje výtvory? Polštář na kojení nepřekonatelný, proč jsem si ho neudělala už poprvé.... Peřinka, zavinovačka, polštář, kamarádi, plenky... všechno užijeme do roztrhání!


úterý 2. srpna 2016

Mám je všechny doma...

Za pět minut dvanáct... doufám, že to takhle nebude mít celý život :-) Nějak jsme se ve středu s miminkem shodly, že to nakonec zkusíme zvládnout bez pomoci. To bych nebyla já, kdybych nečekala, až budou všechny resty hotové - takže jsem určitě čekala na ty nové skříňky :-D V úterý jsme zvládli s mužem dojít ještě koupit nový stan pro čtyři (už jsem ale byla ráda, že jsem se do toho obchodu vůbec dobelhala) - prostě se začínalo něco dít. Ve čtyři ráno jsme byli v porodnici, ale nějak se mně ani miminku moc nechtělo zvyšovat potřebnou aktivitu, takže v deset píchnutá voda a v 11:35/36 bylo miminko na světě! Oproti Julce, co do času a mého poporodního stavu, paráda! Bylo to velké překvapení, nevěděli jsme, co to bude, ale celých devět měsíců jsem žila v přesvědčení, že to bude kluk - a ejhle, máme druhou holčičku, doufám, že mi to odpustí :-) Takže EMILKA.




Je úplně zlatá, začínám si myslet, že mi ji poslal sám pán bůh... spinká (hlavně v noci), krásně pije, málo pláče... Petr přijde z práce a hledá ji, protože prý ani neví, že ji máme :-) Máme tu babičku a ta zase tvrdí, že je na dovolené :-) Jsem zvědavá, jak dlouho to Emce vydrží. S Julkou to je trochu náročnější, první společný den na odstřel, ale už se to lepší, miminko je u ní v milosti, se mnou to je horší. Byla trochu nemocná, plus ta vedra, nějak se nám to přivítání úplně nesešlo. Ale to se porovná. Jen se musíme mazlit asi tak 100x denně.


Tak máme ty skříně a pod nimi naše dárečky. No a protože je Emča tak hodná, tak už jsem taky něco stihla zase ušít - máme tu stádo slonů. Kdyby jí tenhle dosavadní režim vydržel, tak si myslím, že to s tím šitím po troškách půjde. Julinka je zvyklá na samostatnou dopolední aktivitu, tak to snad dáme nějak do kupy. Uvidíme, všechno pozvolna. Zatím jsem vyspaná a šťastná!


pondělí 25. července 2016

Dlouhé čekání...


Dnes je mi už opravdu dlouhá chvíle, poporodní blues mám už před porodem, tak jsem se rozhodla, že vypotím trochu více "netvořící článek" (při současném tepu kolem 100/min, myslím, bez problému). Po ranní kontrole už vím, že nejpozději ve středu bude naše 42 týdenní čekání s jistotou u konce.



Což je poměrně osvobozující. Je mi racionálně jasné, že přenášelo tisíce žen, a že tam to dítě nemůže zůstat věčně, přesto se šílícím hormonům nedá vyhnout, takže mám na kontě pár ubrečených záchvatů - s Julkou jsem je měla po porodu, tak doufám, že teď už budu mít vybráno. Protože v čekárně plné lidí si člověk připadá trochu jako cvok! No, naštěstí byla minimálně polovina z nich taky těhotná, tak snad to všichni chápali :-D Můj muž mě zase uklidňuje, že našemu druhému potomkovi aspoň prodlužuji život :-)

U Milosrdných jsou moc milý, paní doktorka mě vlastně dost povzbudila. Hezky si se mnou popovídala a snažila se mě uklidnit najitím příčiny, proč moje tělo odmítá už podruhé rodit samovolně, ačkoli tentokrát je plně přichystané. S Julinkou to totiž nebylo ve výsledku moc jiné. Tak aspoň vím, jak to tentokrát bude probíhat, protože jestli to nepřijde samo, bude postup nejspíš úplně stejný. 
Resumé - prý jsem prostě moc fit :-D To je vlastně dost pozitivní, jen pro samotný porod se to slovo "moc" nehodí. Asi bych musela uběhnout maraton, aby mi to porod vyvolalo. Takže nějaká sobotní 11 km dlouhá procházka a nedělní uplavaný 1 km na mé tělo prý fungovat nebude, protože je na zátěž zvyklé a svaly jsou příliš pevné ... tak to mě docela pobavilo. Asi tvrdý jádro.


Při tom čekání jsme toho tedy zvládli docela dost - na nedělní termín 17.7. jsme podnikli výlet do Lamacentra na Hádech, kde mi paní říkala, že bych jistě ocenila jednu lamí vlastnost - že si dokáží naplánovat termín porodu podle počasí. Následující týden jsme strávili různým popocházením s Juli a babičkou po Brně, já mezitím odpočívala, takže děkuji za pomoc s Julkou, to mi dost ulevilo (jednu babičku jsme si totiž ukradli na delší dobu než se předpokládalo), sobotní procházka ze Křtin do Kanic, nedělní odjezd Julinky s babičkou (druhá babička s ní přijede ve čtvrtek, jsem ráda, že to i přes změnu programu stihne za miminkem do porodnice - dost mě trápilo, že by přijela domů a už tu miminko bylo jako doma, chci aby to zažila se vším všudy), nedělní plavání na Dobráku. Taky jsem ušila dvě hračky pro Verunku, která se kamarádce narodila v pátek (je krásná a maličká, člověk ten rozměr hrozně rychle zapomene). No a šaty pro Julinku teda doplést nejspíš už nestihnu, ale pokročila jsem značně. Mamka mi vyprávěla, že když takhle čekala se mnou, tak dodělala tátovi celý svetr - to už teda fakt nedám. Když nad tím tak přemýšlím, nejspíš mám genetickou výbavu okopávaček brambor, co si odskakovaly porodit z pole a pak se tam vracely :-) Třeba šaty dodělám v porodnici a zítra zvládnu ještě řemeslníky, co nám mají přijít dělat skříně do ložnice - nějak se mi to nechce rušit, program jsme už kvůli tomu lvíčeti, kterému se nechce ven, museli překopávat dost! Tak nám držte pěsti, díky!



pondělí 11. července 2016

Co se stihlo za týden na chalupě a po návratu...

Týden na chalupě jsme si náležitě užili a vrátili se vcelku, takže miminko dorazí na svět přeci jen v Brně. 


Stihla jsem tam dokončit podzimní svetřík a modrošedou kukličku na spaní.


Doma jsem se pustila do plenek - dvoje svrchní PUL a pak troje nové vkládačky - froté, bavlna, beránek. Už se těším až je vyzkoušíme :-) Látky zbývá ještě dost, ale teď už budu čekat a relaxovat, takže další kousky dám asi až po porodu.


Dnes jsme využila dopoledního stínu a ranních, poměrně příjemných, teplot a dokončila domek na kuří nožce, což spočívalo v natření schůdků, které vyrobil náš šikovný soused. Ještě zbývá vlajka na stožár, tak snad se k tomu brzo dostanu. Jinak děkuji všem, kteří pomohli s realizací tohohle domečku, Julka je z něho nadšená! Taky jsem se pustila do zkrocení zahradní džungle, hlavně malin, které dozrávají před očima. Trochu jsme s Julinkou záhonky pročistily a prostříhaly, sklidily česnek, zbytek salátů, poslední jahodu, květy měsíčku, bylinky, probraly mrkev - Julka má nejradši ty maličké :-). Už to vypadá zase o trochu průchodněji a těšíme se na velkou úrodu rajčat a dýní :-)

středa 29. června 2016

Dnešní výtvory...

Jo to volno je fakt plodné :-) Dopolední šití přineslo nové kousky, odpoledne se plete, neb už na té židli za strojem tak dlouho nevydržím. Bombarďáky dostaly kamarády - zavinovací body a capáčky, které jsou super, asi jich našiji více :-) Fajné na zpracování odstřižků softshellu. Kam patentky jsou opravdu fajn, krásně se s nimi pracuje. 



Ze zbytků ze zavinovačky má Julinka trochu romantičtější kousek - lehoučké letní šatky z aktuální Burdy.


Taky dorazily látky na plenky, ale do toho se pustím až po svátcích... Zítra hurá do Krkonoš, snad to zvládnu ještě vcelku :-)