čtvrtek 13. dubna 2017

Stěhování národů a další trasa pro společné cyklotoulky...

Emilka už večer neusíná během vteřiny. Dosud jsme jí dávali usínat do ložnice, k sobě do obýváku jsem ji brala až když jsem šla spát. V pátek ji Petr našel smějící se na kraji postele, šla potichu za námi... Už je v ní velká duše, která ví, kde nás hledat :-) Takže bylo rozhodnuto pro nastolení nového režimu pro obě holky. Postýlka šla z obýváku do pokojíku a holky usínají spolu. Všechno klaplo, dokonce i Julie to poměrně dobře vzala. Jediné, co se změnilo pro mne je to, že musím v noci udělat 3 až 4x asi deset kroků navrch, když si Emka žádá občerstvení - no, jedu trochu v režimu autopilot, ale zase to přineslo jiné kompenzační výhody :-) 

Emilka chodí o trochu dříve. S Julkou čteme knížky v obýváku a až Emka usne a Juli už vypadá, že by usnout mohla, tak se odebeře do postele ona, ode mne už jen pusa a přání hezkých snů a odcházím. Zatím se nám bohužel pokaždé povedlo Emilku opět probudit, neb Julie nedokáže šeptat a mluvit prostě pořád musí. Emilce jsem dala napít, holky si pak něco broukaly, Emka trochu pokňourala, ale obě byly za 15 min tuhé. Což je velká změna, Julie dosud vyžadovala přítomnost dokud neusnula, jak se člověk hnul bylo zle. Takže jsem šťastná jak blecha, že tam nemusím se zavřenýma očima hodinu ležet (občas se mi stalo, že jsem usnula taky). Tajně jsem v tento pokrok doufala, spoléhala jsem na to, že když bude jednou mít Emilčinu společnost, tak bude spokojená. Navíc se zdá, že ji to uspokojí i v noci, to Emilčino dýchání, a tudíž již třetí noc prospala celou ve své posteli a já jsem byla ušetřena kopanců do hlavy a břicha. Neřadím se mezi příznivce společného spaní s dětmi... Pomazlím je předtím, potom, kdykoli, ale nohy a ruce narvané v puse, očích, břichu a pod krkem jsou pro můj spánek prostě vražedné :-)

A tak když poměrně v klidu spím, tak mám náladu i na to kolo. Čekali jsme včera déšť, přišlo jen deset kapek, tak jsem ozkoušela kratší trasu pro moje a Emilčiny cyklotoulky (tahle byla ověřená už i s Julinkou).


úterý 11. dubna 2017

Malé podnikání...


IČ jest doma a tak jsem to spustila. Moje oblečení a doplňky budou k nalezení na Facebooku zde (v informacích najdete i info k objednávkám) a samozřejmě tady na blogu :-) 

Značku (hříčku se jménem) jsem nakonec volila neutrální, aby se hodila na všechno. 

Šít budu určitě spíš na míru, s malovýrobou si nemůžu moc dovolit, aby mi tu něco viselo pět let. Budu ale trošku malovat a sem tam nadhodím nabídky s inspirativními kresbičkami, neb jak se mi hodně lidí přiznává, nemá vůbec žádnou představivost, a tak si nedokáže vymyslet svůj model. Ale kdo by chtěl a měl alespoň barevnou představu, vyhlédnutou látku nebo jakýkoli nápad, nadhoďte mi ho a já to pro Vás můžu zkusit přetransformovat na papír, ať máte nějakou tu představu a domluvíme se na případné realizaci.


Trochu jara...

sobota 8. dubna 2017

Roztržené šaty...

Od švagrové jsem před delší dobou dostala na donošení zajímavé šatky... Ve čtvrtek je poprvé vzala na sebe... A samozřejmě je hned po nich... Jen jsem se skrčila, trochu se mi roztáhl hrudník a křup - díra až do půlky prsa :-D To už nic nespraví, tak říkám, no aspoň látka pro holky... Promiň Luci, nedonosím je já, ale holky :-)
Pro Julinku jsem ustřihla spodek a s trochou nápletu a gumou má parádní nabíranou sukni. Vršek jsem prostříhala Emce na letní bombarďáky, které schovají plenu. A ze zbytku zad zůstalo Julince ještě na šátek. 3 v 1


pondělí 3. dubna 2017

Slunce, ovar, slivka, mikina na celý dlouhý rok a další...

Víkend ve znamení červnového počasí jsme strávili s tetou Jíťou alias mojí sestrou. Sobotní procházka po Kanicích s nafocením prototypu vpínací mikiny do kabátu byla větrná a Emilka nespolupracující, ale nějaké fotky vznikly :-) Mučení dětí raději nezveřejňuji... Mám už jednu fleecovou, ale materiál není to pravé ořechové. Zkusila jsem tedy warmkeeper - příjemný, hřející a dobře se z něj šije. Tak budu mít dvě na střídačku. Mikina jde vepnout do kabátu nebo nosit se zvláštní vsadkou v přechodném období nebo letních chladných dnech. Má prodlouženou kapuci a překryt límce s dvěma řadami patentů. Ty umožňují límec zapnout jak v kabátu/se vsadkou, tak při samostatném nošení a zajistit si tak teplý krk, i když je tam hlava mimiňáka (Emce říkám něžně "tankistka"). Ségra odpoledne koštovala pálenky na našem dvoře, dali jsme si ovárek a chytali bronz :-D Díky sousedé! 


V neděli jsme vyrazili do bazénu a na Kamenný vrch - chtěli jsme ještě stihnout koniklece, ale těch pár slunečných a teplých dní jim dalo zabrat, takže jsme tu krásu mohli už jen tušit dle neuvěřitelného množství odkvetlých kousků a pár zbylých fialových jedinců. Každopádně i tak to byl fajn výlet, Julka ho oddrandila na motorce a spala celou noc ve své posteli :-) Jupí!


Živnostenský list jest doma! Takže to brzy otevřu veřejně, ještě dolaďuji nabídku. Vlastně bych řekla, že to papírování a všechny vizuální záležitosti okolo zaberou úplně nejvíc času, zlaté šití :-D 
Zítra předávám nezateplenou vsadku na přání do téhle parádní bundy! Proč mi k ní ladí papuče?!?! :-D Moc se mi to líbí - černá byla od zákaznice dobrá volba.


středa 29. března 2017

Jarní zahájení tréninku...

Dnes jsem si spočítala, že jsem přibližně rok a sedm měsíců neseděla na kole (přibližně, protože už si ani nepamatuji, kdy jsem na něm seděla naposledy). Za to můžou všechny ty těhotensko-poporodní stavy v kombinaci s věkem dítěte a ročním obdobím. Takže až letos - konečně! Dneska! Nádhera! A proč hned nezačít s 12 kg zátěží, na trase, kterou mi můj drahý vybral. Kupodivu to s tou fyzičkou není tak hrozné, docela jsem si to užila. Ujela jsem to na játrech s rýží, pak doplnila v Adamově před stoupáním o jednu hutnou minestrone s malou kofolou a vydržela :-) A jak jsem tak dlouho nejezdila, tak jsem úplně vypustila, že vlastně opravili cestu od Výpustku do Babic - no a to bylo pošušňáníčko - tenhle kopec totiž nemám ráda, ale s novým asfaltem jako by tam z půlky nebyl, takže měním názor a trasu adoptuji jako pravidelnou středeční (co počasí dovolí). Vlastně bych řekla, že pokud nějaký masochista hrozně rád jezdí do kopce (třeba jako Petr), tak tenhle výjezd je teď jeden z nekrásnějších cyklistických zážitků v okolí Brna (i pro ty, co jezdí na silničce, vlastně v tomhle stavu hlavně pro ně). Taky jsme s Emilkou musely prozkoumat všechnu tu fialovou jaterníkovou krásu kolem. Pro Emilku to byl už druhý výlet, je trochu ochuzena, Julka měla v jejím věku už najezděné stovky km, musíme to dohnat! Z Babic jsem frčela rovnou do školky vyzvednout Julku. Děti mě pobavily - ty co tam ještě zbývaly, si sedly na židle k jejich obrovským oknům jako v divadle a koukaly na náš cyklo odjezd. Ne, asi opravdu nikdo nejezdí pro děti na kole a se sourozencem ve vozíku, jsme prostě cvoci :-D 


O víkendu jsme zahájili výletní sezonu procházkou směrem k Alexandrovce na medvědí česnek. Julie pozře opravdu všechno :-) Tohle počasí bych si už nechala líbit, jen by do toho mohlo tak dvakrát do týdne pořádně sprchnout, kvůli zahrádce.

To je moje večerní odměna :-) Pro hubnutí netrénuji, jen na sílu a výdrž!


středa 22. března 2017

Pyžamko pro osmiměsíční zmrzlé zlato...

BaŠárka se konečně dočkala! Již může vymazat z mozku větu: "Už jsi jí ušila něco z toho pěknýho kousku flanelu?" Již ušila :-) Ten kousek/zbytek flanelu mi věnovala paní z obchodu s látkami v Čáslavi jako přilepšení k nákupu. Já ho teda chtěla zaplatit, ale ona nic nechtěla :-) A rukávy jsou z dědovy zabavené firemní mikiny. To ne já, to baŠárka. DědaPa si mi stěžoval, že ji donesl domů z práce, ani se nenadál a baŠárka mu ji ukazovala rozstříhanou, prý dobrá teplákovina pro Niku :-), tak takhle to u nás chodí... Náplety jsou z různých odstřižků, já vím proč nic nevyhodím, horší je to vždycky v pravý čas najít. 


Za pět dní bude tomuhle zlatíčku osm měsíců. Péruje na všech čtyřech, má jeden zub a je to cvičená opička: mává "pápá", dělá "pacipaci" a ukazuje "Jak je velká Emilka? Táááák..." No, když ji srovnám s Juli, tak musím konstatovat, že je každá povahově úplně jiná :-) Slavíme nemocné, to nám donesla zase Juli ze školky, ona už se z toho vylízala, tak jsme s Emkou obě převzaly žezlo. A teplé pyžamo se bude ještě minimálně dva dny hodit - pomalu nám klesá teplota v bytě, neb se nám cosi pokazilo a naše turbo se prostě rozhodlo stávkovat... jako na zavolanou, ví kdy si vybrat volno - na pátek je objednaný (už dlouho) servis... Akorát to hlásí chybu v odtahu spalin, takže na zítra ještě rychle povolán kominík... Jsem zvědavá, co to bude za problém. A už se těším na sprdunk od jednoho nebo druhého... ano, tuším, že to bude naší vinou, v údržbě jsme flákači, takže to flákačství přehodnocuji - předsevzetí - 1x do roka... Tak se myjeme v lavoru s vodou z rychlovarné konvice, Petr v práci, moje vlasy budou muset počkat (s tou rýmou a kašlem tu ledárnu na hlavu nedám), nádobí spotřebuje dvakrát tolik jaru (promiň přírodo) a topím troubou - tvarohová bábovka, mňam, to taky zahřeje na srdci, hlavně s lipovým čajem...


úterý 21. března 2017

Potištěné říjnové teepee

Vytahuji z krabice opomenutých výtvorů. Tohle teepee pro Terezku jsme s její mamkou dávaly do kupy už v říjnu, do jejich nového domu šlo v listopadu, ale až teď jsem si ho tam vyfotila :-) Ušito z látky DITTE, spotřeba 3,5 m. Potištěno balakrylem a vlastnoručními razítky z moosgummi.


U  nás doma, vzhledem k úspoře místa, vede indiánská chýše z dek. Tu tyrkysovou moje mamka objevila v sekáči za 50, ona je boží - mamka i deka. Juli má nová povlečení a prostěradla, nakoupena velká zásoba na příštích 10 let. Po takové době jsem se rozhodla vytřídit stará, která jsem dostala v začátcích mého a Petrova společného bydlení. Stará, stále poměrně schopná, jsem poslala dál potřebným, myslím, že je ještě někdo užije.