pondělí 28. května 2018

Tak nějak zpomalená a unavená...

Už jsem dlouho nenapsala ani řádku, vím o tom, myslím na to, ale je to tak nějak v souvislosti a tím, že se toho hodně dělo. Byla jsem nějakou dobu na holky sama, neb můj muž vedl poslední zátah na svou disertaci (úspěšně, teď ještě ty státnice). Šila jsem poměrně hodně věcí, ale neměla už síly na jejich prezentaci tady - kolekce triček, sedm jednobarevných triček pro kamarádku, dvě soupravy, kalhoty,... a už ani vlastně nevím co všechno. No a vše se momentálně přelilo do nějaké únavové fáze, kdy se mi do toho psaní ani moc nechce, takže to tu nechávám trochu ladem, ale třeba to zase přijde 😊 Večery trávím naprosto jednoznačně odpočinkem a sama se sebou... Šití už převádím taky do prázdninového módu, resty téměř dodělány, už se chystáme po různých týdenních výletech, takže času moc nebude. 
Níže jen ochutnávka:




Uvidíme, kdy se dostanu zase do blogově terapeutického módu, teď spíš zpomaluji tempo, nějak to potřebuji. 

pátek 23. března 2018

Lovíme jaro kde se dá...

Tak nějak doufám... že již brzy přestanu ráno holky balit do oteplováků a zimních bund... do čepic a rukavic... že už konečně přijde to JARO 😁

Každopádně ho vyhlížíme s holek rýmou, takže všechny doma a kopa času na společné tvoření a vytahování jarních barev na světlo světa. Umytá okna, obarvená vyfouklá vejce, plstěná kvítka na dveře a na domovní věnec, origami králíci (u Emilky nyní všici králíci a zajíci nesou označení "pyš" //myš//, má z toho hroznou srandu, protože to říká naschvál, jelikož "sajda" //zajda// už taky dávno pobrala), úklid v látkách a šití jarně-letní kolekce dětských originálů...


A nekonečný jeden den s kostkami, o kterých se mi tu noc snad i zdálo...



Takový ten týden, kdy je sice dost zábavy, ale člověk je večer rád, že si hodí nohy na stůl a neslyší po miliónté dublované oslovení "mami" 😆

pátek 16. března 2018

Šití, šití, šití... za poslední měsíc až dva :-)

Za poslední dva měsíce jsem toho ušila docela hodně, ale nějak neměla čas se na blogu chlubit 😉 Tak níže malá, trochu chaotická, přehlídka 😁


Troje soupravy na přání, jedny kalhoty s pandami, bundu pro mojí Julinku, která už konečně vyrostla z té miminkovské, tu převzala Emilka. 😆 Chtěla bych teď trošku inovovat střih na dětskou bundu, ale marně a marně hledám ten správný a dokonalý střih v časopisech, který bych si doupravila, musím vyhlížet!

  
Kalhoty a tričko s vlky jako platba za účetnictví, ať žije platba v naturáliích!
Tak trochu recytričko ze zbytečků, které jsem dala do dražby pro Ellenku a vydražilo se za neuvěřitelných 1000 Kč, úžasné, díky. O Ellence více ZDE.



Tři prodloužená trička pro mne 😏 Jupí, hurá!!!


 Tričko pro kamarádku a jejího parťáka. 



Emilka dospěla do "super opičící" se fáze vývoje a její starší sestra je pro ni nepřekonatelný vzor. Což je v některých případech skvělé //schopnost se samostatně najíst, obléct, kreslit,...//, a v některých zase úplně šílené //schopnost se vztekat, mračit, vymýšlet hlouposti, chtít dělat věci, které ve svém věku není schopná mentálně ani fyzicky zvládnout, a s tím souvisící následný vztek,...//. Tentokrát jsme vyrazili na Pálavu a Julinka si vzala do svého nosítka miminko. No, Emilka se těžko smiřovala s tím, že nemá, takže jen co jsme dorazili domů, musela jsem obléknout i menší miminko, které jsem vyštrachala v jakési krabici. Od té doby obě všude ta miminka tahají, večer je umívají žínkou, dávají je spát, sranda, jsem zvědavá, jak dlouho jim tahle zábava vydrží. A aby mohly nosit obě, tak jsem dnes ušila i to druhé nosítko 👪  Maminky moje malé...



 Jaru //a blátu// ZDAR!!! 


pondělí 5. března 2018

Když má táta narozeniny...

...tak vaří holky 😅 No... s mou vydatnou pomocí. Dospělé narozeniny se u nás moc neslaví, ale ten dort v případě narozenin mého muže bývá a květina v případě mých narozenin taky. Dort je táty, takže téměř sugar free Bounty dort, zdobila Julinka. A polévku udělala taky skoro sama, jedná se o velmi rustikální bramboračku, s brambory tvaru diamantů, ale je dobrá, žádný uříznutý prst 😘



čtvrtek 22. února 2018

Výlet do Prahy...

Ségra se přestěhovala, tak jsme to musely jet obhlédnout a dovézt jí pár bacilů. Krásná Letná s hezkými výhledy a Stromovkou za rohem. Jsem zatvrzelý odmítač bydlení v Praze, ale kdyby mě tam někdy osud zavál a byla jsem milionář :-D, tak Letná a byt v jednom ze zdejších činžovních domů.
Mezonet pod střechou s velkým potenciálem, ovšem s malou představivostí majitelů. Tak aspoň ségra se spolubydlící z toho vykřesala co se dalo, mají to pěkné. Holky si hned udělaly dýzu, protože ten svítící Mickey Mouse, to je právě ono. Spát musely pod nebesy v patře, ač vylézt nahoru po točitých mlynářských schodech se dvěma dětmi je fakt kumšt! Ve stromovce jsme nakrmily kačeny téměř po tmě, hřiště bylo zavřené, takže slib pro sobotní ráno. Vůbec, divoký holčičí víkend - tetovačky všude možně //Nechci vědět, co na to říkaly v pondělí paní učitelky ve školce :-D//, kafíčka a koláčky.... za pražské ceny :-)


Sobota ve znamení procházky - hračkárna H., u ségry v práci aneb když lezete do obchodu v Pařížské v softshellovém kabátu, traktorkách a dětma pověšenýma na sobě, tak se vůbec necítíte poněkud nemístně :-D A odpoledne Juli vyrazila s tetou na Hurvínka - teta na chvíli usnula, Julie vydržela bdělá celou hodinu a půl, takže úspěch :-) Já se i zhruba, v poněkud chaotické vypravěčské podobě, dozvěděla, o čem to bylo.


Završily jsme to návštěvou Národního technického muzea, které má ségra taky za rohem. Pořád stejné, jako když jsme tam jezdily my jako děti. A stále stejně kids unfriendly.... Spousta zajímavých věcí, ale myslím, že doba pokročila a i muzeum může sloužit jako zdroj poznání nejen pro dospělé, kterým k tomu forma "vitrína" snad i stačí. Jeden vlak a tlačítko u výrobníku čoček je fakt málo. Natož miniaturní herna s merkurem, minibedýnkou lega, dřevěnými a papírovými kostkami //ty teda úspěch měly//, kde vám paní hlídačka //rozhodně z těch sympatičtějších// řekne, že s půlkou věcí si tak malé děti nesmí hrát //já jí raději neříkala s čím vším si moje holky hrajou a jak miniaturních rozměrů to může být :-)// No, zase jen ostříží oči a nic víc. Proč nemůže být v každé sekci nějaké "tematické udělátko" k vyzkoušení i pro děti, nějaký zábavný průvodce s úkoly, který by rodinu muzeem provedl?!?!? Rozhodně by se pak nesnažily rodičům předvést, jak rychle dokážou proběhnout celé muzeum nebo jak rychle se dokáží ztratit a rodiče by nemuseli snášet nasupené pohledy "ostřížích očí", co že to jejich dítě jako předvádí... Prostě trošku víc interaktivity, třeba jako v muzeích v Londýně, tam jsou všechna úžasná a i pro dospělého to je mnohem zábavnější, nehledě na to, že jsou zdarma. I brněnské technické je na tom tedy mnohem lépe se svou obrovskou hernou a možností si sednout na motorku a nechat si foukat vítr do vlasů... No, ale i tak jsme to snad zvládly poměrně důstojně. 



Cesta do Brna v dětském oddíle byla fajn, ačkoli si říkám, že je možná příjemnější rozptýlit řvoucí a povykující děti po celém vlaku, protože tahle koncentrovaná forma je poněkud psycho :-D //Cestou do Prahy bylo téměř prázdno na rozdíl od neděle//
Nehledě na to, že při hektických přípravách na výstup starší dítě pospíchá natolik, že zmáčkne čudl na otevření automatických dveří aniž by posoudilo situaci okolo sebe a tudíž nepostřehne, že mladší sestra se o dveře opírá. Matka, sundávajíc batoh a soukajíc ho na sebe, již nestačí rychleji propojit signál přes správné synapse. Ruka mladšího dítěte tudíž zajede do miniaturní škvíry mezi dveřmi a stěnou, do škvíry dost velké na to, aby se tam ruka vešla, ale ne na tolik, aby prsty neskřípla. Fialové, dech popadající dítě - matka uvědomující si, že dveře se zavírají samy až po několika vteřinách //příliš mnoha na to, aby vše proběhlo bez paniky// - šokované, natahující starší dítě - matka čekající na otevření dveří a foukající na menší dítě, aby ho donutila se nadechnout - řvoucí malé dítě s naprosto odřenou kůží na všech prstech vyjma malíčku a palce - matka nahazující na sebe zbytek věcí, chovající stále řvoucí dítě, snažící se ho uklidnit, táhnoucí za sebou starší řvoucí dítě, které mele dokola, že budeme muset jet do nemocnice. Tahle trojka čekající v chodbičce na zastavení vlaku. Prostě super divadlo :-) Emilka se naštěstí postupně uklidnila, na ruku si ale sáhnout docela dlouho nenechala, takže celistvost prstů ověřena až po několika minutách, do nemocnice se nejelo, takže se uklidnila i Julie.
  
Dramatický závěr víkendu jak má být, tak zase příště! Teď se už těším na příští týden bez holek, které se jedou rekreovat k baŠárce. Já se budu rekreovat v kině, u kadeřnice, na večeři, v bazénu a sauně a u šicího stroje, jak jinak!

úterý 6. února 2018

Některé věci trvají dlouho....

Poslední měsíc jsem neměla chuť cokoli psát, neb jsem se vyčerpala na komentářích k volbám... S výsledkem voleb jsem se smiřovala půlhodinou naprosté mlčenlivosti. Můj muž se ptal, zda s nimi ještě někdy promluvím.... No, svět se točí dál, s námi nebo bez nás :-)

Dost jsem toho ale ušila, odreagování. Trička pro jednoho milého kluka, který má rád růžové delfíny, kabát pro milou Irenu. Také jsem konečně dodělala i zábrany na palandu pro moje milé holky. Stačila dvě stará prostěradla, lemovací proužky, keprové stužky, zip, zbytky látek, fixy na textil, panel s cupcakes z Unuodesign. Mají dole obchod a nahoře byteček, nápisy vyměnitelné, akorát ještě dodělat ty ostatní krom hotové cukrárny. Včerejší odvaha Julinky spát nehoře ovšem rychle odešla :-) Tak spí spolu dole i nadále. 


Teď mě čekají dvě soupravy pro dvě sestřenice. Taky chci stihnout nějaká trička pro sebe a teplákový zavinovací kabátek - takový nosící/nenosící/těhotenský. Uvidíme, co z toho vyleze :-) Látek na to je přichystáno hodně, zase jsem neodolala :-)



středa 27. prosince 2017

A prosinec je pryč aneb trocha té vánoční radosti...

Svátky radosti... s poněkud náladovými dětmi a možná náladovou mamkou :-) Myslím, taková klasika :-) Ale docela jsme si to užili, snažili jsme se. 


Každopádně, Julinka byla celé odpoledne 24. jako milius //Pak to zase doháněla o svátcích//, Emilka byla zase trochu mrzutá kvůli zubům... Letos jsme se prošli v Bílovicích na odpolední mši do "kostelíčka", večeřeli po páté, volali Ježíška venku, zatímco on pilně pracoval za závěsem v obýváku. Radosti až do stropu, když holky uviděly dárečky, natož když rozbalovaly, mysleli jsme, že nás Julie umačká. Překvapivě ale netrhaly papíry jak blázni, jeden dárek po druhém a hezky dohromady, to mi udělalo radost. V posteli v půl deváté, konečně klid pro nás dospělé...



Svátky jsme si pak naplnili hraním, podnikli výlet z Vranova na Babí lom, ze kterého jsme se vraceli s čelovkou, a bruslením v Řícmanicích. Teď nás čekají dva dny doma a pak vyrážíme do Děčína, potěšit prababičku :-)

 
Tak zase příští rok!