úterý 16. května 2017

Téměř letní provětrání šatníku...

Venkovní teploty rostou a přišel tedy čas zjistit, co bude moct Julinka nosit z loňska a co jí chybí. Zjištění bylo v jejím případě předvídatelné - ano, téměř všechno :-) Trochu děsivější bylo zjištění, že totéž oblečení může s klidem nosit i Emilka :-D Ano, Julie se stále bez problému vleze do kraťasů pro 12-18 měsíců a z Emilie rozhodně nepadají...

Každopádně jsem taky trochu pročísla zbytky látek a různé svršky od ségry a kamarádek, které mám naskladněné v pytlích a krabicích a Julinku trochu potěšila novými upcyklovanými kousky. Tak třeba mi tu zůstal pruh pololnu z kamarádových pruhovaných kalhot - Julka má tedy nové kraťasy. K pánskému vzoru jsem vybrala střih se šmrcovními holčičími vázačkami na spodním lemu. K tomu jsem jí střihla z teplákoviny ležérní širokou mikinu na chladnější letní dny a šila ji přiznanými švy z lícu. No a pak jsem tu vytřídila tašku od mojí ségry, jednu halenku jsem si pověsila do skříně a ze dvou udělala holčičí garderobu - puntíkované vínové šatky na léto a serióznější halenko-šaty, až půjde zase s tátou do divadla. Ještě to chce pásek a baleríny :-) 


PS: Julii se nejvíc líbila černá spodnička s krajkou pod bílou halenku, kterou jsem udělala z tílka od kámošky, ale hlavně! Bez té halenky :-) K tomu ještě přiběhla s obličejem počmáraným růžovou pastelkou, prý že má namalovanou pusu... Občas mě zaráží, jak hluboko geneticky jsou všechny tyhle záležitosti zakódované (pochybuju, že bych jí v tomhle dávala extra vzor s tím mým hranatým batohem), když s nimi dokáže vyrukovat tak malý dítě :-D  No, potěš, pánbůh s námi!!! A Emilce taky určitě něco ušiji, ale od čtvrtka až do konce měsíce máme dovolenou, takže až v červnu :-)

pátek 12. května 2017

Hranatý batoh...

Tak konečně hotovo. Všechny rozešité věci, opravy a úpravy dodělány (ale další objednávky čekají na příchod látek a měření....
Ale hlavně je hotový můj nový městský batoh!



Dal mi zabrat. Výztuha Decovil, černá koženka a ta báječná veselá bavlna, která se hodí ke všemu jednobarevnému. Ale garantuji, že to je poslední kousek, který jsem kdy šila. Ne že bych z něj neměla radost, ale na mě to je moc "tuhá" práce, víc mi sedí měkké oblečky :-D

Když ho viděl můj muž,
tak prohlásil: "Jéžiš, hranatej batoh (s pousmáním)." 
Říkám: "Proč jéžiš?" 
On: "Dneska to zrovna kluci na kurzu (rozuměj ANJ) rozebírali, že holky nosej fakt divný věci, třeba ty hranatý batohy (rozuměj, on je tam jediný ve svých 31 letech ženatý a tak téma sličných dam je na každodenním pořádku, nebudu ale přesně přepisovat výrazy, kterými tyto konverzace oplývají, neb můj muž mi je pro pobavení zprostředkovává doslovně a to se fakt nedá :- D)

Tak je vidět, že hranatý batohy frčí a všimne si jich i mužská část populace, i když někteří by nás raději viděli s lakovanou kabelčičkou od Diora a v černých kozačkách s minisukní :-D Sorry kluci :-D

středa 10. května 2017

Večer v zahradě...

Poklidný večer v naší zahradě... Dnešní sklizená rebarbora se už hřeje v našich žaludcích jako nepřekonatelné crumble. Myslím, že u nás začíná crumble sezóna. Ovoce, vločky, cukr, máslo, ořechy, semínka, skořice - jednoduchý a lahodný dezert z jakéhokoli ovoce. K tomu meduňkovo - mateřídouškový čaj. Malému odkopku divoké mateřídoušky se u nás na skalce opravdu daří.


Noční a ranní mráz nepřežily jen brambory (ale ty se určitě vzpamatují), zbytek vypadá ok, rajčata prozíravě čekají na zasazení stále na okně. Opravdu se těším na jahody z loni zasazených jahodníků, naprostá záplava květů, tak z nich snad něco bude, i když mi je jasné, že holky to oberou dřív než z toho budu mít něco já :-).



Barevné květy skalniček, které vždycky oko potěší. A všechno je to náplava z různých odkopků posbíraných všude možně a u ledaskoho, nenáročná, trochu divoká zahrada po mém gustu :-)


pondělí 8. května 2017

Víkendová rychlonávštěva rodiny v Čechách...

Druhého prodlouženého víkendu jsme využili k návštěvě rodiny a jako vždy jsme stihli svou přítomností oblažit všechny z obou stran. No, ty přesuny jsou trochu hektické, ale 180 km je 180 km, tak vždycky raději všechny najednou, ještě že bydlí 40 km od sebe.


Jaro v Městci Králové se sestřenicemi, krátká návštěva dědy Járy v Čáslavi, touto dobou již v důchodu, a jaro u baŠárky na dvoře, kde jsme se po sakra dlouhé době sešli úplně všichni z klanu, bylo to fajn! Julie byla poprvé na pouti (jo, já jí ta autíčka v obchoďáku opravdu nikdy, ale nikdy nepouštím...), výstava králíků a drůbeže, spousta jarní drobotiny, sbírání hluchavek do sušičky, houpačka na stromě, hermelín z udírny a fotbal...


Tak zase příště...

úterý 2. května 2017

Pracuji, nestíhám psát, všechno je rozdělané...

Pracuji :-)

Můj dlouho plánovaný batoh...
Kostým na břišní tance pro kamarádku...
Mikina pro kamarádku...
Troje legíny pro její dceru... z prostřihů už jsem stihla čapky pro holky :-)
Pruhované lněné kalhoty pro kamaráda...
Opravy riflí a jiných serepetiček...


Všechno je rozdělané, nic dodělané...

Nemám teď úplně o čem psát, protože mi čas nějak utíká pod rukama, asi jen že jsme se včera na letošním prvním běžeckém pobytu pěkně spálily, měli jsme tu babičku, udělali jsme kopu práce na zahradě a mám z toho radost :-) Až bude něco hotové a udělám si čas na hrnek s čajem, napíšu...


čtvrtek 13. dubna 2017

Stěhování národů a další trasa pro společné cyklotoulky...

Emilka už večer neusíná během vteřiny. Dosud jsme jí dávali usínat do ložnice, k sobě do obýváku jsem ji brala až když jsem šla spát. V pátek ji Petr našel smějící se na kraji postele, šla potichu za námi... Už je v ní velká duše, která ví, kde nás hledat :-) Takže bylo rozhodnuto pro nastolení nového režimu pro obě holky. Postýlka šla z obýváku do pokojíku a holky usínají spolu. Všechno klaplo, dokonce i Julie to poměrně dobře vzala. Jediné, co se změnilo pro mne je to, že musím v noci udělat 3 až 4x asi deset kroků navrch, když si Emka žádá občerstvení - no, jedu trochu v režimu autopilot, ale zase to přineslo jiné kompenzační výhody :-) 

Emilka chodí o trochu dříve. S Julkou čteme knížky v obýváku a až Emka usne a Juli už vypadá, že by usnout mohla, tak se odebeře do postele ona, ode mne už jen pusa a přání hezkých snů a odcházím. Zatím se nám bohužel pokaždé povedlo Emilku opět probudit, neb Julie nedokáže šeptat a mluvit prostě pořád musí. Emilce jsem dala napít, holky si pak něco broukaly, Emka trochu pokňourala, ale obě byly za 15 min tuhé. Což je velká změna, Julie dosud vyžadovala přítomnost dokud neusnula, jak se člověk hnul bylo zle. Takže jsem šťastná jak blecha, že tam nemusím se zavřenýma očima hodinu ležet (občas se mi stalo, že jsem usnula taky). Tajně jsem v tento pokrok doufala, spoléhala jsem na to, že když bude jednou mít Emilčinu společnost, tak bude spokojená. Navíc se zdá, že ji to uspokojí i v noci, to Emilčino dýchání, a tudíž již třetí noc prospala celou ve své posteli a já jsem byla ušetřena kopanců do hlavy a břicha. Neřadím se mezi příznivce společného spaní s dětmi... Pomazlím je předtím, potom, kdykoli, ale nohy a ruce narvané v puse, očích, břichu a pod krkem jsou pro můj spánek prostě vražedné :-)

A tak když poměrně v klidu spím, tak mám náladu i na to kolo. Čekali jsme včera déšť, přišlo jen deset kapek, tak jsem ozkoušela kratší trasu pro moje a Emilčiny cyklotoulky (tahle byla ověřená už i s Julinkou).


úterý 11. dubna 2017

Malé podnikání...


IČ jest doma a tak jsem to spustila. Moje oblečení a doplňky budou k nalezení na Facebooku zde (v informacích najdete i info k objednávkám) a samozřejmě tady na blogu :-) 

Značku (hříčku se jménem) jsem nakonec volila neutrální, aby se hodila na všechno. 

Šít budu určitě spíš na míru, s malovýrobou si nemůžu moc dovolit, aby mi tu něco viselo pět let. Budu ale trošku malovat a sem tam nadhodím nabídky s inspirativními kresbičkami, neb jak se mi hodně lidí přiznává, nemá vůbec žádnou představivost, a tak si nedokáže vymyslet svůj model. Ale kdo by chtěl a měl alespoň barevnou představu, vyhlédnutou látku nebo jakýkoli nápad, nadhoďte mi ho a já to pro Vás můžu zkusit přetransformovat na papír, ať máte nějakou tu představu a domluvíme se na případné realizaci.


Trochu jara...