Náš domov… / Our Home…

Můj největší a nikdy nekončící projekt je bezesporu náš byt… Když jsme před pěti lety začali řešit vlastní bydlení, měli jsme několik jasných i nejasných představ. Jasná hranice byla finanční, jelikož můj muž razí životní zásadu, že bude mít jen to, co se dá pokrýt reálně existujícími rodinnými prostředky (budiž pochválen, aspoň nemusíme šílet, kdyby byl někdo chvíli bez práce). No a taky máme tak trochu štěstí, že ty rodinné prostředky byly k dispozici, takže splácíme, ale zase jen proto, aby ležely zpátky v bance :-) Nebýt toho, tak myslím, že díky jeho zásadě doteď bydlíme ve čtyřech v Bystrci (bylo to tam fajn!) Díky všem! Druhá jasná představa – nikdy na jih od Brna, musí být blízko do „lesa“ – pěšky, kolmo, všelijak. Pak už jen nejasné představy… Po prohlídce dvou tří domků jsme uznali, že na to, na co máme finančně, nemáme psychicky ani manuálně, takže jsme vzali zavděk i byty. A jednoho dne jsme narazili na byt v bytovce z 60. let 20. století – no žádná sláva, ale za domem společná zahrádka, k tomu garáž, severně od Brna, na okraji CHKO Moravský kras, s báječnou dostupností do Brna, no nekup to! Byt byl tak nějak „jakože“ udržován, celý dům tedy původní bez oprav, garáž dost hrozná, ale stála. Šli jsme do toho.

/My biggest never-ending project is our flat... We bought it circa 5 years ago. We saw two or three houses before we've found a tiny flat in an old block of flats from the 60’s in a small village. It met our requirements quite well – from the financial point of view, it was close to the nature with a good traffic accessibility to Brno (our town). It has a shared garden behind the house and a garage. Who could resist buying it! Both the house and the garage were in a bad condition, the flat was maintained quite well, but we've decided to give it a go.

Asi bych nic nového nestavila, je to taky taková životní filozofie. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, v obou našich rodinách se pořád jen něco opravuje, nikdo si nikdy nepostavil nový dům, ani se do nového bytu nenastěhoval. Tak to asi nesmím nikdy porušit, leda že by mi někdo věnoval zadarmo pozemek, to už by se pak asi zase vyplatilo. No jo, ale kde by byla duše? Pro mě mají staré domy a byty duši. To, že člověk ví, že se tam už odehrála spousta všelijakých příběhů, vyrostlo tolik a tolik dětí… A to tam zůstane, i když vše předěláte od podlahy. To se mi líbí. Některé příběhy našeho bytu jsou ovšem tak pikantní, že jsou nepublikovatelné :-)

/I’m not planning on getting into a new-built ever. At least I don't think so. It’s a little bit like a life philosophy. Nobody in my family has ever built or bought a new house or a flat as far as I remember. I feel some kind of “soul” in old houses and flats. It can tell you stories about people who lived there before you came, even after you reconstruct them. That is what I like. Some of the stories about our flat are to saucy to reveal :-)

Na podzim 2011 jsme tedy koupili náš růžovo – žluto – oranžový byt s wafkami a mega boilerem. Musela jsem hned vymalovat na bílo, kdo mě zná, ten ví – bych se asi totálně zcvokla, kdybych měla pod stropy týchž barev spát byť jen týden. Zrecyklovali jsme ho myslím obstojně. Na jaře jsme nechali vyměnit okna a v srpnu se pustili do kompletní rekonstrukce. Měli jsme k tomu tři rodinné známé – instalatéra, zedníka – obkladače a elektrikáře. No a pak sebe. Trvalo to tři měsíce a potom proběhla ještě spousta kratších nárazových etap dodělávek a předělávek. Něco se zbouralo, něco postavilo, změnila dispozice, vyměnilo komplet topení, elektrika, prostě to nezbytné k plnohodnotnému životu. Některé věci se odsunuly na neurčito a v příštích čtyřech letech byly dodělány nebo stále ještě na dodělání čekají. V bytě zůstaly bukové parkety a jedna oškrabaná zeď, to jsou ty duševní upomínky. Pro nás oba šlo o měsíce, na které nezapomeneme – měsíc a půl jsme bydleli v garáži a ve stanu (myli se u sousedů, dík!), ten zbytek ve staveništi (myli se ve studené vodě, dík!), škrabali zdi, malovali, klečeli u broušení podlah a tak. Můj muž je odolný – stan a garáž – to se mu líbilo, ale i tak si myslím, že by do něčeho obdobného už nešel :-) Předloni i bytovka dostala novou fasádu se zateplením, takže bydlíme dobře.

/We've bought our rose-yellow-orange coloured flat in autumn 2011. We went through with a big reconstruction later next year. We've changed all the windows in the spring and we've changed the disposition, heating and electricity from August to October. We've changed almost everything with the help of just five builders (a plumber, a bricklayer – tiller, an electrician, me and my husband). We've kept and renovated original wooden floors and a part of a wall, where we scrubbed off all the old layers and kept "the soul of the flat." We will never forget those days when we had cold showers, slept in a tent or the garage and did a lot of work. Especially my husband won’t forget it, I think, he is not planning on repeating it any time soon. The whole block of flats was renovated in 2014. It got new insulation so we live very well nowadays.

Od té doby už uběhlo pár let a naše potřeby se kolikrát proměnily, hlavně s příchodem miminka, takže jsem byt přeskupila už nesčetněkrát. Nábytek do bytu průběžně nasouvám a zase odsouvám. K nelibosti některých rodinných příslušníků s vozíkem, které i v mých 30 letech nutím jezdit přes půl republiky, aby nám něco dovezli nebo odvezli, případně to někde uskladnili. Myslím, že moji rodiče už čekají, kdy se já konečně začnu starat o ně a ne naopak. To přijde, já teď udržuji vaši psychickou a fyzickou odolnost přeci! Naposledy jsem předělávala pokojík pro odrostlé batole a teď čekám novou rodinnou sedačku, čímž se zvýší počet komfortně přespavších v našem bytě na šest osob. A dál? Konferenční stolek ze zbytků ve sklepě (kvůli té sedačce), vestavěné skříně do pokojíku, dveře do sprchového koutu – to je můj plán pro letošek. A několikrát otočit stolem, pošoupnout postelí, knihovnou – to totiž dělám několikrát do roka :-)

/Years are passing by and our family situation is changing all the time, so I’ve already moved room’s disposition many times. Some of my family members show occasional of displeasure with my pleas for help such as - could you bring a trailer and transport this or that? I love you all! On the last occasion, I’ve changed my toddler's room and now I’m waiting for a new sofa so that six adults can comfortably spend a calm night in our flat. What else? A new coffee table from the wooden rests I have in the cellar (because of the new sofa of course), built-in wardrobes in the kid's room, new shower door – that’s my plan for the year 2016 plus many small changes like shifting the table, moving the bed and so on!