Přijde Ježíšek i do školky?

No určitě a termín dodání příspěvků na dárky má do 30. listopadu!😁 Tak ten náš už nějaké penízky přinesl, ale letos se rozhodl věnovat i dva doma upečené věcné dary neb ví, že děti mají radost z každé blbůstky. Navíc zase zužitkoval pár zbytků z domácnosti. Tak doufám, že se holky (možná i kluci) od Broučků už nemůžou dočkat, jak se neušpiní u pseudomytí nádobí a krájení dřevěné zeleniny! 😊

Listopadové přípravy na prosinec....

Letos mě sváteční nálada chytla BRZO.... Asi i proto, že na naší společné zahradě padly dvě staré královny - bříza a borovice, což je na jednu stranu smutné, ale jejich stav byl žalostný a snad je nějak rozumně nahradíme. Chvojí máme tedy požehnaně, tak jim alespoň letošní Vánoce u nás doma vzdají hold. Letos již pár dekorací umotáno, takový motací den s čajem a svíčkami. Vánoční ladění doladíme až na advent. 

Jeden věnec ke vstupním dveřím.

Jeden na dveře našeho bytu. 

Základ pro náš adventní "věnec" - náš stůl je 60 cm široký, od letoška tedy už jen rovný 😊

A super dekorativní řetěz instaloval včera můj muž. Nedělní listopadová procházka z Macochy na Koňský spád a zpět přinesla hříbkovou nadílku 😄.

Ježíšek pomalu volá....

Po šesti týdnech komplet hotovo... a já se jen valím :-D

Takže k finalizaci recyklace to bylo šest týdnů a myslím, že jsme skončili tak akorát, neb můj noční odpočinek začíná být velmi nekvalitní....

Na novou, dubovou desku stolu jsem se moc těšila a jsem z celkové předělávky nadšená. Vůbec nevadí, že je stůl úzký. Linka je hned po ruce, takže se může odkládat tam, a co se týče průchodnosti, rozhodně to pomohlo hodně. 

Ledkové světlo je fajn večerní intimko. Trouba s novým termostatem peče super, akorát jsem si na tu rychlost už zvykla //Kuře se upeklo na 80°C za hodinu//, teď to zase nějak trvá😄. 

Čajový koutek se po minulém víkendu přesunul na hlavní linku, stejně tak došlo k praktičtějšímu přemístění příborů, prostě ještě jsme to trochu uživatelsky doladili😊 Myslím, že za to mohla na víkend přítomná baJana, ale měla pravdu 😄//Sem tam by se to přiznat mělo že?// 

Koutek u vysokých skříní je tedy čistě počítačově pracovní. A taky jsme trošku zateplili podlahu černobílým akcentem v obývacím koutě, no hned holky začaly cvičit, takže úspěch. O víkendu jsem si dopřála i trošku zeleně, kterou jsem tak nějak postrádala. Visí nad stolem, jsem si řádně zauzlovala.

Teď už jen večery s nohami na stole //na chvilku 😀//.

Týden třetí a čtvrtý aneb trpělivost růže přináší...

Dneska jsme oslavili zapojení spotřebičů domácími palačinkami! Hurá!!! Konečně můžeme normálně vařit... Ještě sice čeká na výměnu termostat na troubě, ale jinak již téměř vše na svém novém místě.

Minulé týdny byly ve znamení podlah, obkladů, sestavování původních skříněk do nového uspořádání a řezání-olejování-přeskupení původní dubové pracovní desky. Povedlo se vše až na podlahu. No jo, ošizená technologie 😊, každopádně po rodinném dramatu s flekatou podlahou nalezen kompromis mezi "vykašli se na to a nech to být" a " já to ale pořád uvidím" - aneb když se něco nepovede, tak to jednoduše přiznej - podlahu ještě jednou přejela bruska a má holt šedou patinu místo jednolitého povrchu, už jsem si zvykla, dobrý, nebudou na tom vidět žádný škrábance 😂. Co stále čeká, je trouba, ledkový pásek do lišty nad linku, nová dubová deska stolu a ze zbytku desky ke stolu dvě police do pracovně-čajového výklenku k oknu. A bude!

Mimo to jsem měla volebně-organizačně náročný týden - každý den večerní schůzka kvůli něčemu.  V Kanicích se našly tři nové kandidátky, ale naše zastupitelstvo se tedy nakonec v důsledku (hlasovacím) pouze recyklovalo - 5 původní, 2 nováčci (analýza toho "proč" možná někdy jindy, otázkou je taky to, jak moc spravedlivý je současný systém přepočítávání hlasů, případně nastavení počtu zastupitelů v naší obci), každopádně výsledky, co se čísel týče, nebyly vůbec špatné, tak doufáme (naše koaliční iniciativy), že to bude staronová část zastupitelstva ochotna reflektovat v pozitivním směru, naši tři zastupitelé (2 nový, 1 původní) se budou snažit určitě. Trpělivost růže přináší...

Resumé? Únava, radost, očekávání... jak doma, tak místně komunitně.

Jsem moc ráda, že nám vzniklo mezi kuchyní a obývákem spousta místa a celý pokoj se otevřel. Holky to hned využily na postavení mega-vláčko-dráhy. V prosinci toto místo obsadí stromeček a v lednu někdo úplně jiný, pěkný to dáreček. Prostě stále se ještě vejdeme 😄 a v Kanicích je a bude dobře. Doufejme, že s novými lidmi (ač v menšině) přijdou i dobré nové nápady a energie, otevřenost.

Týden druhý - nečekaně stíhám nad rámec plánu....

Minulý víkend byl docela náročný - rozebrat kuchyň není žádná sranda, a o to větší sranda bude dát ji zase dohromady 😂 Police plná krabiček se šroubky, svorkami a jiným kovovým harampádím - snad si pamatuji, co je od čeho. Díky taťko za pomoc s demontáží! A taky díky za odvoz holek za baŠárkou… Díky baŠárko za týden bez holek, díky tomu rozhodně stíhám nad rámec mého původního plánu, respektive po dnešku mám pocit, že s nimi doma by to fakt nešlo - vůbec!

 

Pondělí až čtvrtek jsem byla v plném zápřahu. Díky sousedům a elektrikářovi za pomoc s rozkopáním a odnesením přizdívky. Až bude zase trouba na svém místě, máte u mne každý celý plech něčeho dobrého.  Díky elektrikářovi za předělání zásuvek a světel, díky instalatérovi za UUUUPPPPPSSSS pěknou díru ve zdi a novou přípravu na odpad a vodu. Toť pondělí a úterý. No a ve středu už jen já sama, neposkvrněná zednice - hrubá, lepidlo, sádra, lžíce, hladítko - na první zkušenost s takovou dírou, myslím, docela dobrý😁 

Čtvrtek - bruska, rouška a hadr - vykašlávat prach budu ještě týden a utírat ho ze všeho v bytě taky 😀 A v mezičase schnutí byl čas na malinké projekty - z modrých rámečků na zásuvky a vypínače černé, nová světla nad stůl z kroužků na garnyže a bytelné, nepadající nohy pro kuchyni. Moje truhlářská dílna v garáži voní lazurou, nohy schnou, jen s tou barvou se mistr tesař trochu utnul - měl to být hezký nahnědlý dub, ale podezírám někoho z nalepení samolepky dub na lazuru barvy oranžová!!!! No, tak nějak jsem se to pokusila zachránit, uvidíme, co z toho bude, přinejhorším to jistí Balakryl 😕

Takže skóre čtvrtečního odpoledne - všechna špinavá práce hotova, nachystáno na naolejování podlahy, které proběhne v neděli před odjezdem pro holky. Doma se už taky hřeje podnoží pro recyklovaný zúžený jídelní stůl, díky Dane!  Nová stolní deska objednána. Takže pátek a sobota - jak se vrátí muž z posledního týdne výcviku (a že si to umí zařídit), můžeme už pověsit zpátky horní skříňky, zajít na ty HOUBY, když tak pěkně rostou a na nějaké dobré jídlo, neb vařit si doma v campingovém stylu není nic moc, já to ráda o dovolené, ne doma 😋 Podlaha bude mít 4 dny naší nepřítomnosti na vyschnutí, pak nastoupí obkladač a na dodělávku elektrikář. No a pak zase to harampádí nějak nanosit zpět a sestavit, to bude fakt rébus.... Ale už se moooc těším!

Recyklace domácnosti - týden první - chodba...

Tak dnes jsem dokončila "uklidnění" naší chodby. 

Už na jaře jsem předělala výklenek na bundy - tyč na věšení kabátů a bund místo přetékajících háčků (zlatá IKEA, tam vždycky najdu, co potřebuji). K čemu jinému mě mohlo inspirovat každoroční protočení sezónního šatníku že? Zbavila jsem se tyrkysové výmalby ve výklenku. Pořídila černé textilní přihrádky do skříně, každý tak má svou krabici na venkovní oblečení, čepice, šály, cokoli. Sladila krabice na ukládání "nezbytností". Taky jsem modré rámečky od zásuvek a vypínačů natřela na černo //jo, jde to a drží to dobře, normální Balakryl, 3 vrstvy//, stejně tak malé zrcátko, z kterého jsem vyrobila věšák na klíče. Ten černo - šedo - bílo - přírodní koncept mě chytal už tehdy.

 

No a minulý týden, s chystaným příchodem sušící kamarádky, jsem tu proměnu dotáhla natřením podlahy na šedo, ať může kamarádka klidně spočinout ve svém výklenku s novou zásuvkou. Původně jsem přemýšlela nad kamenným kobercem nebo kvalitním šedým linem, ale vzhledem k tomu, že stále nevíme, kam se bude naše bydlení posouvat, tak jsem se rozhodla to ještě nechat být a jít nejjednodušší cestou. Natřeno co dům dal, barva namíchaná. Původní šedý běhoun byl na mě už moc //moc šedé//, takže jsem vše doladila do přírodní béžové. Přidala o víkendu vyrobený věnec z eukalyptu, který krásně zamaskoval poměrně nevzhledný zvonek a dodal trochu zeleně někam, kde není téměř vůbec světlo a nic rostoucího tam být nemůže //Omlouvám se přírodě, je plastový, ale slibuji, že tu bude na věky věků, neb jsem opravdový nemohla nikde sehnat... na druhou stranu, bůh ví, odkud ten opravdový dováží...// a dnes jsme přidali nový "dětský metr růstu".

Takový ten metr, když už víte, že vám futra nebudou stačit. Hlavně něco, co se dá zase odmontovat a v případě nutnosti přemístit //to futra nejdou//. Takový ten metr, kde se holky budou moct porovnávat, jak rychle rostly. Metr, který bude ozdobou. Podklad je březová překližka, kterou jsem vyfasovala směnným obchodem za opravené suché zipy u bundy. A pak už jen černý matný Balakryl, maskovací páska, štětec a nápad. No a taky dlouhý metr, tužka a přenesení výšek z futer. HOTOVO! Schválně, kdy nás přerostou 😀.

Po prázdninách, vzpamatovaná, brzo celá recyklovaná....

Konečně se cítím po dlouhé době opět poněkud konsolidovaně, zapršelo a je fajn 😀 Prázdniny byly nabité. Níže fotodokumentace, nebudu se rozepisovat, jen že spoustu krásných zážitků si člověk odveze i z rodné vlasti.

Tradiční výprava do Krkonoš na chalupu - spousta ještě nenavštívených míst, minimálně pro některé členy rodiny.

Vrchlabí, Hostinné, Jilemnice, Stachlberg

Sněžka, Aichelburg, Svoboda nad Úpou, cestou necestou na Hanapetrovu paseku

Výprava do Zlatých hor a na Osoblažsko za prababičkou.

Velká výprava do loupežnických skal Českého Švýcarska - parádní dovča.

Stará Oleška

 Janov, Hřensko

 ZOO Děčín, návštěva u prababi

 Soutězky

 Klíč

 Kytlice, Stará Oleška

 Jetřichovice

Dovolená s dědou a tetou na Slovácku a v Bílých Karpatech.

Uherský Brod, Vlčnov

Uherské Hradiště, Ostrožská Nová Ves, Hostětín, Bojkovice, Nový Světlov

Luhačovice

Žítková

 Výstup na Velkou Javořinu

Buchlov 

Loučení s prázdninami ve Vyškově na přísaze.
Hledej tátu!

A teď se můžeme vrhnout do recyklace naší domácnosti.

Konečně budu mít zase recyklační témata na blog 😀 Dnes jsem došila poslední oficiální NIKKO zakázku a nyní mě čeká velké vyklízení celé kuchyně, šicího koutku apod. Ke konci roku bohužel živnost pozastavím, neb musíme naši domácnost přizpůsobit novým potřebám a už nebudu mít místo pro větší než domácí šití, ale třeba jednou zase...

První recyklační akce proběhla už o prázdninách - jsem se rozhodla upcyklovat staré vajíčko a jsem z něj nadšená, tak snad ještě poslouží. 

Malých změn doznala i naše chodba, ale ještě jí chybí nový nátěr podlahy. A vůbec na mě sedá takové neutrální bílo-šedo-černo-dřevěné dospělé období - takže celá recyklace se ponese v tomto duchu - chodba, kuchyně, obývák. Prostě jsem se rozhodla dopřát si trochu mateřského komfortu a do naší kuchyně zakomponovat myčku, což ale obnáší trošku větší zásah do rozložení skříněk a instalací. A zase, když už se do toho bude kopat, tak radši pořádně, znáte to. To samé se týká sušičky, na tu už je příprava v chodbě od předminulého týdne nachystaná, na to naštěstí postačila nová zásuvka. Zatím jsem si z toho odnesla hlavně to, že je skvělé mít na blízku zlatého elektrikáře záchranáře a sousedy se známostmi, neb sehnat dnes řemeslníka, který by vzal tak malou práci, je opravdu nadlidský úkol 😏 A taky to, že mám velmi tolerantního muže, protože očividně se v našem 50 m2 bytě dá neustále něco předělávat 😍 Trochu mám strach z koordinace prací //abychom nevařili na campingovém vařiči v prázdné kuchyni měsíc//, ale snad to přežijeme. Naštěstí pomůžou naši tím, že mi odklidí na týden děti, takže budu moct makat, protože krom instalací, si chceme všechno zkusit udělat DIY. Práci zdar!

Tak nějak zpomalená a unavená...

Už jsem dlouho nenapsala ani řádku, vím o tom, myslím na to, ale je to tak nějak v souvislosti a tím, že se toho hodně dělo. Byla jsem nějakou dobu na holky sama, neb můj muž vedl poslední zátah na svou disertaci (úspěšně, teď ještě ty státnice). Šila jsem poměrně hodně věcí, ale neměla už síly na jejich prezentaci tady - kolekce triček, sedm jednobarevných triček pro kamarádku, dvě soupravy, kalhoty,... a už ani vlastně nevím co všechno. No a vše se momentálně přelilo do nějaké únavové fáze, kdy se mi do toho psaní ani moc nechce, takže to tu nechávám trochu ladem, ale třeba to zase přijde 😊 Večery trávím naprosto jednoznačně odpočinkem a sama se sebou... Šití už převádím taky do prázdninového módu, resty téměř dodělány, už se chystáme po různých týdenních výletech, takže času moc nebude. 

Níže jen ochutnávka:

Uvidíme, kdy se dostanu zase do blogově terapeutického módu, teď spíš zpomaluji tempo, nějak to potřebuji. 

Lovíme jaro kde se dá...

Tak nějak doufám... že již brzy přestanu ráno holky balit do oteplováků a zimních bund... do čepic a rukavic... že už konečně přijde to JARO 😁

Každopádně ho vyhlížíme s holek rýmou, takže všechny doma a kopa času na společné tvoření a vytahování jarních barev na světlo světa. Umytá okna, obarvená vyfouklá vejce, plstěná kvítka na dveře a na domovní věnec, origami králíci (u Emilky nyní všici králíci a zajíci nesou označení "pyš" //myš//, má z toho hroznou srandu, protože to říká naschvál, jelikož "sajda" //zajda// už taky dávno pobrala), úklid v látkách a šití jarně-letní kolekce dětských originálů...

A nekonečný jeden den s kostkami, o kterých se mi tu noc snad i zdálo...

Takový ten týden, kdy je sice dost zábavy, ale člověk je večer rád, že si hodí nohy na stůl a neslyší po miliónté dublované oslovení "mami" 😆

Šití, šití, šití... za poslední měsíc až dva :-)

Za poslední dva měsíce jsem toho ušila docela hodně, ale nějak neměla čas se na blogu chlubit 😉 Tak níže malá, trochu chaotická, přehlídka 😁

Troje soupravy na přání, jedny kalhoty s pandami, bundu pro mojí Julinku, která už konečně vyrostla z té miminkovské, tu převzala Emilka. 😆 Chtěla bych teď trošku inovovat střih na dětskou bundu, ale marně a marně hledám ten správný a dokonalý střih v časopisech, který bych si doupravila, musím vyhlížet!

  

Kalhoty a tričko s vlky jako platba za účetnictví, ať žije platba v naturáliích!

Tak trochu recytričko ze zbytečků, které jsem dala do dražby pro Ellenku a vydražilo se za neuvěřitelných 1000 Kč, úžasné, díky. O Ellence více ZDE.

Tři prodloužená trička pro mne 😏 Jupí, hurá!!!

 Tričko pro kamarádku a jejího parťáka. 

Emilka dospěla do "super opičící" se fáze vývoje a její starší sestra je pro ni nepřekonatelný vzor. Což je v některých případech skvělé //schopnost se samostatně najíst, obléct, kreslit,...//, a v některých zase úplně šílené //schopnost se vztekat, mračit, vymýšlet hlouposti, chtít dělat věci, které ve svém věku není schopná mentálně ani fyzicky zvládnout, a s tím souvisící následný vztek,...//. Tentokrát jsme vyrazili na Pálavu a Julinka si vzala do svého nosítka miminko. No, Emilka se těžko smiřovala s tím, že nemá, takže jen co jsme dorazili domů, musela jsem obléknout i menší miminko, které jsem vyštrachala v jakési krabici. Od té doby obě všude ta miminka tahají, večer je umívají žínkou, dávají je spát, sranda, jsem zvědavá, jak dlouho jim tahle zábava vydrží. A aby mohly nosit obě, tak jsem dnes ušila i to druhé nosítko 👪  Maminky moje malé...

 Jaru //a blátu// ZDAR!!! 

Když má táta narozeniny...

...tak vaří holky 😅 No... s mou vydatnou pomocí. Dospělé narozeniny se u nás moc neslaví, ale ten dort v případě narozenin mého muže bývá a květina v případě mých narozenin taky. Dort je táty, takže téměř sugar free Bounty dort, zdobila Julinka. A polévku udělala taky skoro sama, jedná se o velmi rustikální bramboračku, s brambory tvaru diamantů, ale je dobrá, žádný uříznutý prst 😘

Výlet do Prahy...

Ségra se přestěhovala, tak jsme to musely jet obhlédnout a dovézt jí pár bacilů. Krásná Letná s hezkými výhledy a Stromovkou za rohem. Jsem zatvrzelý odmítač bydlení v Praze, ale kdyby mě tam někdy osud zavál a byla jsem milionář :-D, tak Letná a byt v jednom ze zdejších činžovních domů.

Mezonet pod střechou s velkým potenciálem, ovšem s malou představivostí majitelů. Tak aspoň ségra se spolubydlící z toho vykřesala co se dalo, mají to pěkné. Holky si hned udělaly dýzu, protože ten svítící Mickey Mouse, to je právě ono. Spát musely pod nebesy v patře, ač vylézt nahoru po točitých mlynářských schodech se dvěma dětmi je fakt kumšt! Ve stromovce jsme nakrmily kačeny téměř po tmě, hřiště bylo zavřené, takže slib pro sobotní ráno. Vůbec, divoký holčičí víkend - tetovačky všude možně //Nechci vědět, co na to říkaly v pondělí paní učitelky ve školce :-D//, kafíčka a koláčky.... za pražské ceny :-)

Sobota ve znamení procházky - hračkárna H., u ségry v práci aneb když lezete do obchodu v Pařížské v softshellovém kabátu, traktorkách a dětma pověšenýma na sobě, tak se vůbec necítíte poněkud nemístně :-D A odpoledne Juli vyrazila s tetou na Hurvínka - teta na chvíli usnula, Julie vydržela bdělá celou hodinu a půl, takže úspěch :-) Já se i zhruba, v poněkud chaotické vypravěčské podobě, dozvěděla, o čem to bylo.

Završily jsme to návštěvou Národního technického muzea, které má ségra taky za rohem. Pořád stejné, jako když jsme tam jezdily my jako děti. A stále stejně kids unfriendly.... Spousta zajímavých věcí, ale myslím, že doba pokročila a i muzeum může sloužit jako zdroj poznání nejen pro dospělé, kterým k tomu forma "vitrína" snad i stačí. Jeden vlak a tlačítko u výrobníku čoček je fakt málo. Natož miniaturní herna s merkurem, minibedýnkou lega, dřevěnými a papírovými kostkami //ty teda úspěch měly//, kde vám paní hlídačka //rozhodně z těch sympatičtějších// řekne, že s půlkou věcí si tak malé děti nesmí hrát //já jí raději neříkala s čím vším si moje holky hrajou a jak miniaturních rozměrů to může být :-)// No, zase jen ostříží oči a nic víc. Proč nemůže být v každé sekci nějaké "tematické udělátko" k vyzkoušení i pro děti, nějaký zábavný průvodce s úkoly, který by rodinu muzeem provedl?!?!? Rozhodně by se pak nesnažily rodičům předvést, jak rychle dokážou proběhnout celé muzeum nebo jak rychle se dokáží ztratit a rodiče by nemuseli snášet nasupené pohledy "ostřížích očí", co že to jejich dítě jako předvádí... Prostě trošku víc interaktivity, třeba jako v muzeích v Londýně, tam jsou všechna úžasná a i pro dospělého to je mnohem zábavnější, nehledě na to, že jsou zdarma. I brněnské technické je na tom tedy mnohem lépe se svou obrovskou hernou a možností si sednout na motorku a nechat si foukat vítr do vlasů... No, ale i tak jsme to snad zvládly poměrně důstojně. 

Cesta do Brna v dětském oddíle byla fajn, ačkoli si říkám, že je možná příjemnější rozptýlit řvoucí a povykující děti po celém vlaku, protože tahle koncentrovaná forma je poněkud psycho :-D //Cestou do Prahy bylo téměř prázdno na rozdíl od neděle//

Nehledě na to, že při hektických přípravách na výstup starší dítě pospíchá natolik, že zmáčkne čudl na otevření automatických dveří aniž by posoudilo situaci okolo sebe a tudíž nepostřehne, že mladší sestra se o dveře opírá. Matka, sundávajíc batoh a soukajíc ho na sebe, již nestačí rychleji propojit signál přes správné synapse. Ruka mladšího dítěte tudíž zajede do miniaturní škvíry mezi dveřmi a stěnou, do škvíry dost velké na to, aby se tam ruka vešla, ale ne na tolik, aby prsty neskřípla. Fialové, dech popadající dítě - matka uvědomující si, že dveře se zavírají samy až po několika vteřinách //příliš mnoha na to, aby vše proběhlo bez paniky// - šokované, natahující starší dítě - matka čekající na otevření dveří a foukající na menší dítě, aby ho donutila se nadechnout - řvoucí malé dítě s naprosto odřenou kůží na všech prstech vyjma malíčku a palce - matka nahazující na sebe zbytek věcí, chovající stále řvoucí dítě, snažící se ho uklidnit, táhnoucí za sebou starší řvoucí dítě, které mele dokola, že budeme muset jet do nemocnice. Tahle trojka čekající v chodbičce na zastavení vlaku. Prostě super divadlo :-) Emilka se naštěstí postupně uklidnila, na ruku si ale sáhnout docela dlouho nenechala, takže celistvost prstů ověřena až po několika minutách, do nemocnice se nejelo, takže se uklidnila i Julie.

  

Dramatický závěr víkendu jak má být, tak zase příště! Teď se už těším na příští týden bez holek, které se jedou rekreovat k baŠárce. Já se budu rekreovat v kině, u kadeřnice, na večeři, v bazénu a sauně a u šicího stroje, jak jinak!