Dnes je mi už opravdu dlouhá chvíle, poporodní blues mám už před porodem, tak jsem se rozhodla, že vypotím trochu více "netvořící článek" (při současném tepu kolem 100/min, myslím, bez problému). Po ranní kontrole už vím, že nejpozději ve středu bude naše 42 týdenní čekání s jistotou u konce.
Což je poměrně osvobozující. Je mi racionálně jasné, že přenášelo tisíce žen, a že tam to dítě nemůže zůstat věčně, přesto se šílícím hormonům nedá vyhnout, takže mám na kontě pár ubrečených záchvatů - s Julkou jsem je měla po porodu, tak doufám, že teď už budu mít vybráno. Protože v čekárně plné lidí si člověk připadá trochu jako cvok! No, naštěstí byla minimálně polovina z nich taky těhotná, tak snad to všichni chápali :-D Můj muž mě zase uklidňuje, že našemu druhému potomkovi aspoň prodlužuji život :-)
U Milosrdných jsou moc milý, paní doktorka mě vlastně dost povzbudila. Hezky si se mnou popovídala a snažila se mě uklidnit najitím příčiny, proč moje tělo odmítá už podruhé rodit samovolně, ačkoli tentokrát je plně přichystané. S Julinkou to totiž nebylo ve výsledku moc jiné. Tak aspoň vím, jak to tentokrát bude probíhat, protože jestli to nepřijde samo, bude postup nejspíš úplně stejný.
Resumé - prý jsem prostě moc fit :-D To je vlastně dost pozitivní, jen pro samotný porod se to slovo "moc" nehodí. Asi bych musela uběhnout maraton, aby mi to porod vyvolalo. Takže nějaká sobotní 11 km dlouhá procházka a nedělní uplavaný 1 km na mé tělo prý fungovat nebude, protože je na zátěž zvyklé a svaly jsou příliš pevné ... tak to mě docela pobavilo. Asi tvrdý jádro.
Při tom čekání jsme toho tedy zvládli docela dost - na nedělní termín 17.7. jsme podnikli výlet do Lamacentra na Hádech, kde mi paní říkala, že bych jistě ocenila jednu lamí vlastnost - že si dokáží naplánovat termín porodu podle počasí. Následující týden jsme strávili různým popocházením s Juli a babičkou po Brně, já mezitím odpočívala, takže děkuji za pomoc s Julkou, to mi dost ulevilo (jednu babičku jsme si totiž ukradli na delší dobu než se předpokládalo), sobotní procházka ze Křtin do Kanic, nedělní odjezd Julinky s babičkou (druhá babička s ní přijede ve čtvrtek, jsem ráda, že to i přes změnu programu stihne za miminkem do porodnice - dost mě trápilo, že by přijela domů a už tu miminko bylo jako doma, chci aby to zažila se vším všudy), nedělní plavání na Dobráku. Taky jsem ušila dvě hračky pro Verunku, která se kamarádce narodila v pátek (je krásná a maličká, člověk ten rozměr hrozně rychle zapomene). No a šaty pro Julinku teda doplést nejspíš už nestihnu, ale pokročila jsem značně. Mamka mi vyprávěla, že když takhle čekala se mnou, tak dodělala tátovi celý svetr - to už teda fakt nedám. Když nad tím tak přemýšlím, nejspíš mám genetickou výbavu okopávaček brambor, co si odskakovaly porodit z pole a pak se tam vracely :-) Třeba šaty dodělám v porodnici a zítra zvládnu ještě řemeslníky, co nám mají přijít dělat skříně do ložnice - nějak se mi to nechce rušit, program jsme už kvůli tomu lvíčeti, kterému se nechce ven, museli překopávat dost! Tak nám držte pěsti, díky!