Dnes je mi už opravdu dlouhá chvíle, poporodní blues mám už před porodem, tak jsem se rozhodla, že vypotím trochu více "netvořící článek" (při současném tepu kolem 100/min, myslím, bez problému). Po ranní kontrole už vím, že nejpozději ve středu bude naše 42 týdenní čekání s jistotou u konce.
Což je poměrně osvobozující. Je mi racionálně jasné, že přenášelo tisíce žen, a že tam to dítě nemůže zůstat věčně, přesto se šílícím hormonům nedá vyhnout, takže mám na kontě pár ubrečených záchvatů - s Julkou jsem je měla po porodu, tak doufám, že teď už budu mít vybráno. Protože v čekárně plné lidí si člověk připadá trochu jako cvok! No, naštěstí byla minimálně polovina z nich taky těhotná, tak snad to všichni chápali :-D Můj muž mě zase uklidňuje, že našemu druhému potomkovi aspoň prodlužuji život :-)
U Milosrdných jsou moc milý, paní doktorka mě vlastně dost povzbudila. Hezky si se mnou popovídala a snažila se mě uklidnit najitím příčiny, proč moje tělo odmítá už podruhé rodit samovolně, ačkoli tentokrát je plně přichystané. S Julinkou to totiž nebylo ve výsledku moc jiné. Tak aspoň vím, jak to tentokrát bude probíhat, protože jestli to nepřijde samo, bude postup nejspíš úplně stejný.
Resumé - prý jsem prostě moc fit :-D To je vlastně dost pozitivní, jen pro samotný porod se to slovo "moc" nehodí. Asi bych musela uběhnout maraton, aby mi to porod vyvolalo. Takže nějaká sobotní 11 km dlouhá procházka a nedělní uplavaný 1 km na mé tělo prý fungovat nebude, protože je na zátěž zvyklé a svaly jsou příliš pevné ... tak to mě docela pobavilo. Asi tvrdý jádro.
Při tom čekání jsme toho tedy zvládli docela dost - na nedělní termín 17.7. jsme podnikli výlet do Lamacentra na Hádech, kde mi paní říkala, že bych jistě ocenila jednu lamí vlastnost - že si dokáží naplánovat termín porodu podle počasí. Následující týden jsme strávili různým popocházením s Juli a babičkou po Brně, já mezitím odpočívala, takže děkuji za pomoc s Julkou, to mi dost ulevilo (jednu babičku jsme si totiž ukradli na delší dobu než se předpokládalo), sobotní procházka ze Křtin do Kanic, nedělní odjezd Julinky s babičkou (druhá babička s ní přijede ve čtvrtek, jsem ráda, že to i přes změnu programu stihne za miminkem do porodnice - dost mě trápilo, že by přijela domů a už tu miminko bylo jako doma, chci aby to zažila se vším všudy), nedělní plavání na Dobráku. Taky jsem ušila dvě hračky pro Verunku, která se kamarádce narodila v pátek (je krásná a maličká, člověk ten rozměr hrozně rychle zapomene). No a šaty pro Julinku teda doplést nejspíš už nestihnu, ale pokročila jsem značně. Mamka mi vyprávěla, že když takhle čekala se mnou, tak dodělala tátovi celý svetr - to už teda fakt nedám. Když nad tím tak přemýšlím, nejspíš mám genetickou výbavu okopávaček brambor, co si odskakovaly porodit z pole a pak se tam vracely :-) Třeba šaty dodělám v porodnici a zítra zvládnu ještě řemeslníky, co nám mají přijít dělat skříně do ložnice - nějak se mi to nechce rušit, program jsme už kvůli tomu lvíčeti, kterému se nechce ven, museli překopávat dost! Tak nám držte pěsti, díky!
Miminko už je asi na světě, když je středa. tak gratuluji, to přenášení je psychicky hodně náročné. (kamarádka rodila první dvě děti 13-14 dní po termínu, ale třetí šlo týden před ním :-)
OdpovědětVymazat