Letošní zima mě opravdu pozitivně nabíjí...

Po deseti letech to konečně stojí za to! 

Dneska jsem Julku vezla do školky na saních, nemusíme jezdit nikam na hory, když ani kvůli Petrovu jazykovému kurzu nemůžeme... Letošní víkendový pobyt na Blatinách byl pro mne zatím jedinou možností vyrazit na chvilku na běžky, třeba to klapne i teď o víkendu - v sobotu Petr, v neděli já, možná půjdeme na Brněnskou přehradu, jeden na běžky, druhý s bruslemi a dětmi, uvidíme... Tolik sněhu okolo domu jsem tu ještě nezažila. 

V neděli byla Julinka s tátou v divadle, já na přehradě, dala jsem tři kolečka na bruslích a měla toho dost :-) S tím kočárkem zabírají úplně jiný svaly! Ale bylo to fajn, brněnské mamky vytáhněte brusle a kočáry, nasedněte na jedničku a vyrazte (autem raději ne, parkování je dost beznadějný).

V úterý jsem jela na Petrovu radu na plavání s Mili raději městskou. Jo, on se v těch předpovědích vážně vyzná, vždycky mu to klapne :-) Takže domů jsme si daly procházku Lesná - Bílovice, v té největší chumelenici, tak jak říkal: "Bude Vám sněžit, až půjdete domů." Sněžilo a já nic neviděla :-)

Proběhl tak zátěžový test nového kabátu a bot z CCC. Včera jsme kabátky fotily s kamarádkami na Petrově - bílo, uklizeno, krása. Fota v příštím příspěvku :-) Emilka oslavila půl roku. Co?!?! Kde ten půl rok je?

Ten sníh a pár nových pozitivních vizí naší rodinné budoucnosti mě v tomto týdnu způsobily takové vyplavení endorfinů a adrenalinu, že jsem noc z neděle na pondělí a z úterý na středu vůbec nespala, pořád jsem nad něčím přemýšlela, ještě že jsem na ten spánkový deficit zvyklá. Aspoň jsem zjistila, co se děje doma v noci - kdo povídá ze spaní, kdo se směje, kdo naříká, je to docela sranda :-)

Tak co hezkého nás ještě čeká?