Navrch huj, vespod fuj...

Chtěla bych se dneska trochu zamyslet nad takovým tím "domácím šitím", jak to nazývá můj kamarád Honza. A taky si trošku "pošimrat" ego, protože si fakt myslím, že za ty roky šiji fakt dobře :- DDD // Na amatéra, žádná profi švadlena, samouk, prostě vidím, jak se to má ušít, jen když se na věc podívám. //

Začala jsem šít na šicím stroji asi tak v 10-11 letech, už si to přesně nevybavuji :-). Naučila mě to mamka pod nátlakem. Lezla jsem jí pořád do stroje a měla o něj asi strach :-D, tak mě to raději naučila... A tak jsem si po oblečkách na Barbíny začala časem šít i svoje oblečení. //Bože, ušít něco na stroji na Barbínu je stokrát horší než na dospělého, to byl nápad :-) // 

První pokusy byly dost neumělé, ale tak nějak se to vytříbilo, že některé kusy měly i tvar a fungovaly. Jediné se nesmělo stát, a to, že se většina kousků nesměla dostat mamce do rukou. Pro ni to bylo vždycky pověstné "Navrch huj, vespod fuj...". Ano, dnes uznávám, že jsem se fakt nesnažila a šila s vědomím, že pod sukni se mi nikdo nekouká //Fakt jo?!?! ;-) //, tak je jedno, že mnou ušité věci nejsou z rubu (někdy i neviditelně z lícu) perfektní. Tím jsem šetřila čas a námahu - entlování, zatahování nití po zapošití a tak. // Puberťáci trpělivostí myslím moc neoplývají. //

A jak to tak bývá, člověk postupně dává svým rodičům za pravdu. Holky, je to skvělé, že "všechny" šijete, ale apeluji na vaši snahu a sebereflexi!!! Je to neocenitelné, když si "každá, co šije" umí našít oblečky na své děti, bože, klidně na sebe, i pro kamarádky, když jim nevadí, že neumíte dokonale rovný šev. JSTE VŠECHNY ŠIČKY OPRAVDU BÁJEČNÉ, ŽE UMÍTE SEDNOUT KE STROJI. Je to neuvěřitelně užitečná věc pro všechny ženy, ocení to i muži, když přijdou se skobou na milovaných stoletých kalhotách, nehledě na děti, o tom netřeba mluvit... Ale proboha, pokud neumíte rovný šev, nebaví Vás entlovat a nedejbože si nedokážete vytáhnout normální padnoucí střih, tak to nenabízejte veřejně na prodej. Chlubte se tím na webu, na FB, kdekoli, ale nedávejte to veřejně k prodeji, fakt ne :-/ ... Já si nemůžu pomoct, ale prostě občas pláču, když vidím některé výtvory k prodeji... A vůbec mi je líto, že za to některé holky vyhazují peníze - za čepičky, které sice stojí stovku, ale je to jen zbytečně rozstříhaná drahá látka, protože vůbec nedrží na hlavě, neb mají vytahaný okraj (např., o větším oblečení ani nemluvím). Ale někdy mě děsí i ta cena, kterou za to tvůrkyně chtějí, pak si připadám jak samaritán :-D Že je to z pěkný látky? No jo, všechny domácí švadlenky mají dneska nepřeberný výběr krásných designových látek, z takové Vám může ušít každá... Zkuste se prosím víc snažit! Pak za ty věci můžete chtít s klidem i více peněz, protože jste do nich vložily víc práce. Zkuste pracovat pečlivě! Pokud si nejste jisté, že Vám pro pravidelný lem stačí špendlíky, stehujte... pokud víte, že neudržíte stejnou vzdálenost od švu při prošívání, cvičte to na zbytcích... člověk musí chtít, makat, anebo se na to vyprdnout, když na to ty ruce prostě nemá a zůstat u oblečení pro své děti. Na druhou stranu, samozřejmě musím uznat, kde je poptávka, může být i nabídka, takže apeluji spíš na to zkvalitňování a sebereflexi než na vyprdnutí se na to :-)

Já občas taky něco pokoním, buďto to vypářu a předělám nebo to nechám pro svoje holky, pro sebe, i když jsem na tom "tratná", nikdy bych to ale nepustila ven. Kdybych nešila rovně, kdyby střih neseděl, kdyby my neseděly sesazovací švy na kalhotách, kdybych neměla hezky u kraje přišitou lemovací gumičku... Taky bych nikdy nepustila ven úpletové věci šité jen na rovnostehu - prosím k prodeji pouze na overlocku! Když prodáváte, určitě si na nějaký našetříte, nemusí být za 10 tisíc... Prostě kvalita nadevše!

Souvisí to i s cenami. Pokud budete prodávat věci šité doma na koleni, nikdy nemůžete prodat za cenu, za kterou šijí v českých dílnách, nedejbože za co šijí děti v Číně, Indii a Bangladéši (ani za to, za co pak tady řetězce prodávají)... Doma za Vás nenastříhá pilka, nikdo nenašije tisíc dílů v kuse. Prostě každá součástka prošla jenom Vašima rukama a to je spousta času! A čas jsou peníze, ale může to znamenat i kvalitu, nápad a originalitu, pokud se snažíte. A pak podle mne můžete chtít za dětské softshellové kalhoty klidně 700 Kč. // Jo, ptají se mě lidi, jestli bych nezlevnila... fakt to je moc, když vydrží i tři roky?!?! // Správně bych za ně totiž měla chtít ještě víc, neb je to takto na hranici rentability (co se týče času a práce počítáno, o materiálu se nebavím, na tom ta cena právě ani tak nestojí). 

Takže jo, chci dávat kvalitu, pořád myslím za cenu, která je vstřebatelná, spoustu věcí dokončuji v ruce, všechno začišťuji overlockem //Který jsem tedy dostala k Vánocům, dobrý tip na dárek od celé rodiny ne? // a prošívám na rovnostehu, snažím se pečlivě stříhat a myslím, že by se mamka už za rub ani líc mých oblečků na panenky nestyděla :-) Že ne, mami? 

Tak se taky snažte!