Bydlení pro pět a můj "materialismus"....

Nikdy nevíš, co ti spadne do klína a kam se pohneš... 

Je nás pět. To, že jsme se dobrali k takovému počtu, nebyla ani jednou náhoda //Vlastně jo, u těch prvních dvou členů to je vždycky náhoda//. Nikdy u nás nepadlo, že se domů nevejdeme, ač nyní na každého člena domácnosti připadá 10 m2 i s chodbou... Přesto se už od počtu čtyři zaobíráme tím, že by to trochu víc prostoru asi sneslo 😂 

Dva roky jsme s mužem obíhali úřady, e.on, uháněli sousedy, zjišťovali, co by to obnášelo... Nazvali jsme to pracovně "Operace maringotka" aneb přístavba k bytovce. Prvotní nápad byl mého muže, jeho nápad doplněn o další skvělý nápad našeho souseda, pseudo-zhmotnění moje... Obíhačka - stavební úřad, katastr, obec, sousedé,... no a nic z toho 😅 Když jednoho nedoženeš, protože prostě být dohnán nechce (a to i přes solidní nabídku), tak někomu dojde trpělivost a radši se rozhodne jít do svého s jedním vlastníkem. 

My bychom nešli, nám to tu vyhovuje, a dokud by to s třemi holkami bylo psychicky únosné, asi bychom se nadále mačkali na našich milovaných 50 metrech. Jsme prostě rádi za střechu nad hlavou. Sousedi už mají větší děti, takže se nakonec rozhodli pro domek. A my chvilinku přemýšleli nad poměrem "investovaných prostředků x kvality" a byt pod námi jsme od nich koupili. Za ty dva byty bychom sice koupili stejný domek, který spadl do klína jim, ale pro nás je tohle nejpohodlnější a nejrychlejší cesta, bez nutnosti někam se přesouvat, s budoucím potenciálem nechat děti hospodařit chvíli po svém a pak bydlení "na stáří" zase uskromnit, až nebude tolik prostoru potřeba. No nekup to. Taky sousedům děkujeme, že nám byt rezervovali ke koupi 😉 Ale hlavně zase RECYKLUJEME, proč smysluplně nevyužít to, co je po ruce a k dispozici. 

Takže další obíhačka - statik, stavební úřad. Z maringotky bude mezonet, díra do stropu už se kreslí, doba realizace neurčitá, prostě až to projde papírovým kolečkem, seženeme někoho, kdo to probourá a zapraví, atd. V tomhle nikam nespěcháme... Jinak žádné obr stavební úpravy //krom bourání sádroše// to nebudou, už se nám nechce. Z architektonického a prostorového hlediska by bylo lepší mít společenskou zónu spíš dole, ale na to už fakt nemáme sílu, s třemi malými dětmi překopávat zase všechno, to už ne. Budeme to mít prostě jinak, přizpůsobíme se my tomu, co máme k dispozici teď. Takže dole bude holčičí království a nahoře společné prostory, plus pánská, pracovní a návštěvní zašívárna.

No a jelikož jsem dvě starší děvčata udala babičkám téměř na dva týdny a sousedi už mají víceméně přestěhováno, tak makám, makám a makám. //Neříkal mi někdo, že si mám odpočinout?!?!?// Vyčistila jsem jeden sklep, tam přijde všechno skladované a sezónní oblečení. Znamená to, že se nám dost uvolní jeden přecpaný původní sklep 😁 Druhý sklep je technická místnost pro dolní byt, musí se opravit zdi. Taky je potřeba vyřešit topení a ohřev vody, protože současný stav v obou bytech je pro naše potřeby pravděpodobně nadbytečný a bylo by rozumné na příštích 25 let stáhnout náklady na minimum - tento týden snad dorazí topenář a probereme reálné možnosti. Jediné místnosti dole, které zůstanou stavebně nedotčené, jsou koupelna a záchod a tak jsem se jich dotkla alespoň já, když mám to téměř dvoutýdenní volno. 

Záchod je hotový - protože koupelna je do šeda, tak i záchod dostal novou, tmavě šedou, omyvatelnou "podezdívku". Děravá podlaha zarovnána, nalepen vinyl. Koupelna ještě hotová není. Chce to nějaké topení, úložné prostory a nové zrcadlo. Hmoždinky po původních skříňkách po tom volají. Podlahu jsem dala stejnou jako na WC, trochu to odlehčilo té obkladové monolitické ploše. No a bude to holčičí koupelna, tak jim udělám radost s trochou růžové. Dveře recykluju, díra do stropu korunu asi stát nebude, takže šetřím. Ovšem má iracionální averze k "oranžovo-červeno-hnědému jakože dřevu" je příliš velká, takže to jistí balakryl - šedý mat, drží to. Z chodby pak na ně přijde tabulová barva, ale až po dokončení stavebních prací v bytě.

Jinak jsem si dolů nastěhovala šicí dílnu a nechala tak trochu nadýchnout horní byt - máme uklizeno 😊 A jak si tak v týdnu makám, tak mi můj muž //krom pochvaly// připomněl, že jsem "materialista": "Tvůj den pro Tebe nemá žádnou hodnotu, pokud nestvoříš něco hmatatelného." Hmmm, no jo, to je moje úchylka, je to tak, jsem "materialista". Rozhodně, co se týče bydlení a koníčků. Mě to ale prostě sakra zatraceně baví.

• Štětec, pilka, řezák v ruce, 365 dní v roce! 
• Šoupání nábytkem alespoň dvakrát v roce, mám větší radost jak na Vánoce! 
• Šicí stroje připraveny, hadry v oblečení proměněny! 
• …
  

Já tomu teda říkám "reflektování rodinných potřeb", abych si to omluvila. Ale pro mne to má i duchovní rozměr, já se prostě potřebuju doma cítit dobře, sednu si na chvíli s čajem, odpočívám a přemýšlím nad nesmrtelností brouka v prostředí, kde se mi líbí. I jeho běhání má přece svůj materiální rámec - třeba "20" párů běžeckých bot. No a na ty já už mám vymyšlené místo, až budeme mít ve stropě díru... ještě, že ho mám 😂 Prostě každý koníček je tak trochu materiální.... A  i kdybych se narodila do subsaharské oblasti, chodila denně 15 km pro vodu se džbánem, měla o něco více času rozjímat nad duchovní podstatou lidské existence, pravděpodobně bych stejně večer z hlíny plácala nějaký vychytávky....

Ale myslím, že jsem materialista úsporný. Nechci po svém muži 20 tisíc na nové dveře dolů. Mně stačí vybourat nahoře ty, co už máme, 2 litry tabulové barvy na celý byt, zbytky balakrylu, co mám doma, barva na zeď, pár vinylových čtverců z výprodeje za stovku //materiál x cena a užitek, protože ten záchod stejně jednou překopeme, abychom mohli splachovat dešťovkou// a moje ruce.

Svoje ruce mám poměrně ráda, jdu je vydrhnout a namazat, jsou sežraný od lepidla, obalený silikonem a šedým Balakrylem. 

Práci zdar!