Můj největší a nikdy nekončící projekt je bezesporu náš byt… Když jsme
před pěti lety začali řešit vlastní bydlení, měli jsme několik jasných i
nejasných představ. Jasná hranice byla finanční, jelikož můj muž razí životní
zásadu, že bude mít jen to, co se dá pokrýt reálně existujícími rodinnými
prostředky (budiž pochválen, aspoň nemusíme šílet, kdyby byl někdo chvíli bez
práce). No a taky máme tak trochu štěstí, že ty rodinné prostředky byly k
dispozici, takže splácíme, ale zase jen proto, aby ležely zpátky v bance :-) Nebýt toho, tak myslím, že díky jeho zásadě
doteď bydlíme ve čtyřech v Bystrci (bylo to tam fajn!) Díky všem! Druhá jasná
představa – nikdy na jih od Brna, musí být blízko do „lesa“ – pěšky, kolmo,
všelijak. Pak už jen nejasné představy… Po prohlídce dvou tří domků jsme
uznali, že na to, na co máme finančně, nemáme psychicky ani manuálně, takže
jsme vzali zavděk i byty. A jednoho dne jsme narazili na byt v bytovce z 60.
let 20. století – no žádná sláva, ale za domem společná zahrádka, k tomu garáž,
severně od Brna, na okraji CHKO Moravský kras, s báječnou dostupností do Brna,
no nekup to! Byt byl tak nějak „jakože“ udržován, celý dům tedy původní bez
oprav, garáž dost hrozná, ale stála. Šli jsme do toho.
/My biggest never-ending project is our flat... We bought it circa 5
years ago. We saw two or three houses before we've found a tiny flat in an old
block of flats from the 60’s in a small village. It met our requirements quite
well – from the financial point of view, it was close to the nature with a good
traffic accessibility to Brno (our town). It has a shared garden behind the
house and a garage. Who could resist buying it! Both the house and the garage
were in a bad condition, the flat was maintained quite well, but we've decided
to give it a go.
Asi bych nic nového nestavila, je to taky taková životní filozofie.
Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, v obou našich rodinách se pořád jen něco
opravuje, nikdo si nikdy nepostavil nový dům, ani se do nového bytu
nenastěhoval. Tak to asi nesmím nikdy porušit, leda že by mi někdo věnoval
zadarmo pozemek, to už by se pak asi zase vyplatilo. No jo, ale kde by byla
duše? Pro mě mají staré domy a byty duši. To, že člověk ví, že se tam už
odehrála spousta všelijakých příběhů, vyrostlo tolik a tolik dětí… A to tam
zůstane, i když vše předěláte od podlahy. To se mi líbí. Některé příběhy našeho
bytu jsou ovšem tak pikantní, že jsou nepublikovatelné :-)
/I’m not planning on getting into a new-built ever. At least I don't
think so. It’s a little bit like a life philosophy. Nobody in my family has
ever built or bought a new house or a flat as far as I remember. I feel some
kind of “soul” in old houses and flats. It can tell you stories about people
who lived there before you came, even after you reconstruct them. That is what
I like. Some of the stories about our flat are to saucy to reveal :-)
Na podzim 2011 jsme tedy koupili náš růžovo – žluto – oranžový byt s
wafkami a mega boilerem. Musela jsem hned vymalovat na bílo, kdo mě zná, ten ví
– bych se asi totálně zcvokla, kdybych měla pod stropy týchž barev spát byť jen
týden. Zrecyklovali jsme ho myslím obstojně. Na jaře jsme nechali vyměnit okna
a v srpnu se pustili do kompletní rekonstrukce. Měli jsme k tomu tři rodinné
známé – instalatéra, zedníka – obkladače a elektrikáře. No a pak sebe. Trvalo
to tři měsíce a potom proběhla ještě spousta kratších nárazových etap dodělávek
a předělávek. Něco se zbouralo, něco postavilo, změnila dispozice, vyměnilo
komplet topení, elektrika, prostě to nezbytné k plnohodnotnému životu. Některé
věci se odsunuly na neurčito a v příštích čtyřech letech byly dodělány nebo
stále ještě na dodělání čekají. V bytě zůstaly bukové parkety a jedna oškrabaná
zeď, to jsou ty duševní upomínky. Pro nás oba šlo o měsíce, na které nezapomeneme
– měsíc a půl jsme bydleli v garáži a ve stanu (myli se u sousedů, dík!), ten
zbytek ve staveništi (myli se ve studené vodě, dík!), škrabali zdi, malovali,
klečeli u broušení podlah a tak. Můj muž je odolný – stan a garáž – to se mu
líbilo, ale i tak si myslím, že by do něčeho obdobného už nešel :-) Předloni i bytovka dostala novou fasádu se
zateplením, takže bydlíme dobře.
/We've bought our rose-yellow-orange coloured flat in autumn 2011. We
went through with a big reconstruction later next year. We've changed all the
windows in the spring and we've changed the disposition, heating and
electricity from August to October. We've changed almost everything with the
help of just five builders (a plumber, a bricklayer – tiller, an electrician,
me and my husband). We've kept and renovated original wooden floors and a part
of a wall, where we scrubbed off all the old layers and kept "the soul of
the flat." We will never forget those days when we had cold showers, slept
in a tent or the garage and did a lot of work. Especially my husband won’t
forget it, I think, he is not planning on repeating it any time soon. The whole
block of flats was renovated in 2014. It got new insulation so we live very
well nowadays.
Od té doby už uběhlo pár let a naše potřeby se kolikrát proměnily,
hlavně s příchodem miminka, takže jsem byt přeskupila už nesčetněkrát. Nábytek
do bytu průběžně nasouvám a zase odsouvám. K nelibosti některých rodinných
příslušníků s vozíkem, které i v mých 30 letech nutím jezdit přes půl republiky,
aby nám něco dovezli nebo odvezli, případně to někde uskladnili. Myslím, že
moji rodiče už čekají, kdy se já konečně začnu starat o ně a ne naopak. To
přijde, já teď udržuji vaši psychickou a fyzickou odolnost přeci! Naposledy
jsem předělávala pokojík pro odrostlé batole a teď čekám novou rodinnou
sedačku, čímž se zvýší počet komfortně přespavších v našem bytě na šest osob. A
dál? Konferenční stolek ze zbytků ve sklepě (kvůli té sedačce), vestavěné
skříně do pokojíku, dveře do sprchového koutu – to je můj plán pro letošek. A
několikrát otočit stolem, pošoupnout postelí, knihovnou – to totiž dělám
několikrát do roka :-)
/Years are passing by and our family situation is changing all the
time, so I’ve already moved room’s disposition many times. Some of my family
members show occasional of displeasure with my pleas for help such as - could
you bring a trailer and transport this or that? I love you all! On the last
occasion, I’ve changed my toddler's room and now I’m waiting for a new sofa so
that six adults can comfortably spend a calm night in our flat. What else? A
new coffee table from the wooden rests I have in the cellar (because of the new
sofa of course), built-in wardrobes in the kid's room, new shower door – that’s
my plan for the year 2016 plus many small changes like shifting the table,
moving the bed and so on!
Tý jo, tak to musím dát přečíst Karlovi - nemá rád bílé stěny (nemocnice!) a nechápe, že (skoro) každá ženská musí párkrát za rok šoupnout nábytkem ...
OdpovědětVymazatMyslím, že to máme obdobné až na ty bílé stěny, to Petrovi neva :-) Kdyby tady nebyly bílé stěny, tak tu jsme jak v kobce, to je nutnost. A všechny bílé taky nejsou, ale jen decentně a na malé ploše. Navíc máme spoustu ostatních barevných věcí a to si v jiné okolní barvě nedovedu představit :-)
OdpovědětVymazat