Po delší době jsem se zase pustila do něčeho na bytě.
Před více než rokem nám na hlavu (málem) spadl náš obrovský rodokmen. Byl v rámu A0 se sklem - blbý nápad, už beru jen plexisklo. Díry v podlaze od střepů máme doteď. Nechala jsem to dlouho u ledu, nějak nebyla chuť to opravovat, až teď. Napadla mě totiž taková bezpečnější varianta. Koupila jsem malé rámečky (IKEA samozřejmě, za 29 Kč kus) - cenově to vyšlo obdobně jako jeden velký rám. Do každého dala pár mých předků, jména a data narození/úmrtí napsala na rámečky okolo. Jo, jsou to papundekly potažené "voskovým" papírem, takže to jde z rámečků v případě potřeby dobře vygumovat nebo setřít. No a pak to stačí pěkně uspořádat na stěnu. Ještě mám v šuplíku další jména, ale už bez fotek, přidám, až dokoupím další rámečky a fotku vyřeším jinak, asi si je nějak graficky ztvárním :-), ty předky. Takhle máme celou rodinu u sebe, hezká připomínka těch, kterých si máme vážit za to, že tu můžeme vůbec být...
Došila jsem zakázky, tak jsem si za to konečně pořádně uspořádala a zvětšila moje pracovní místo u jídelního stolu. A hlavně si pořídila pohodlnou otočnou židli, ale zase žádnou krávu, prostě takovou akorát k jídlu, stroji i počítači. Mého muže se kamarádi ptají, jestli se do toho bytu vlastně vůbec ve čtyřech vlezeme - jo vlezeme a to vůbec netuší, kolik věcí se sem vlastně vlézt může :-) Jen jsou trochu multifunkční... Nový IVAR je vyšší a širší, Petr obětoval hodinu svého času a sám mi ho dovezl, Julince dovezl plyšového kohouta. Říkám: "Ten tatínek na Tebe Juli ale myslí." Petr odvětí: "No, myslel jsem spíš na maminku..." Kdo ví, jak chlapi baví návštěvy IKEA, tak chápe :-) Starý IVAR je ve sklepě, tam se vždycky místo navrch hodí...
P.S. Máte taky ve sklepě schované věci, u kterých tušíte, že už je nikdy nevytáhnete? A to jsem tam dělala v červnu velký úklid, přesto si to stále myslím...
Žádné komentáře:
Okomentovat