Bydlení pro pět a můj "materialismus"....

Nikdy nevíš, co ti spadne do klína a kam se pohneš... 

Je nás pět. To, že jsme se dobrali k takovému počtu, nebyla ani jednou náhoda //Vlastně jo, u těch prvních dvou členů to je vždycky náhoda//. Nikdy u nás nepadlo, že se domů nevejdeme, ač nyní na každého člena domácnosti připadá 10 m2 i s chodbou... Přesto se už od počtu čtyři zaobíráme tím, že by to trochu víc prostoru asi sneslo 😂 

Dva roky jsme s mužem obíhali úřady, e.on, uháněli sousedy, zjišťovali, co by to obnášelo... Nazvali jsme to pracovně "Operace maringotka" aneb přístavba k bytovce. Prvotní nápad byl mého muže, jeho nápad doplněn o další skvělý nápad našeho souseda, pseudo-zhmotnění moje... Obíhačka - stavební úřad, katastr, obec, sousedé,... no a nic z toho 😅 Když jednoho nedoženeš, protože prostě být dohnán nechce (a to i přes solidní nabídku), tak někomu dojde trpělivost a radši se rozhodne jít do svého s jedním vlastníkem. 

My bychom nešli, nám to tu vyhovuje, a dokud by to s třemi holkami bylo psychicky únosné, asi bychom se nadále mačkali na našich milovaných 50 metrech. Jsme prostě rádi za střechu nad hlavou. Sousedi už mají větší děti, takže se nakonec rozhodli pro domek. A my chvilinku přemýšleli nad poměrem "investovaných prostředků x kvality" a byt pod námi jsme od nich koupili. Za ty dva byty bychom sice koupili stejný domek, který spadl do klína jim, ale pro nás je tohle nejpohodlnější a nejrychlejší cesta, bez nutnosti někam se přesouvat, s budoucím potenciálem nechat děti hospodařit chvíli po svém a pak bydlení "na stáří" zase uskromnit, až nebude tolik prostoru potřeba. No nekup to. Taky sousedům děkujeme, že nám byt rezervovali ke koupi 😉 Ale hlavně zase RECYKLUJEME, proč smysluplně nevyužít to, co je po ruce a k dispozici. 

Takže další obíhačka - statik, stavební úřad. Z maringotky bude mezonet, díra do stropu už se kreslí, doba realizace neurčitá, prostě až to projde papírovým kolečkem, seženeme někoho, kdo to probourá a zapraví, atd. V tomhle nikam nespěcháme... Jinak žádné obr stavební úpravy //krom bourání sádroše// to nebudou, už se nám nechce. Z architektonického a prostorového hlediska by bylo lepší mít společenskou zónu spíš dole, ale na to už fakt nemáme sílu, s třemi malými dětmi překopávat zase všechno, to už ne. Budeme to mít prostě jinak, přizpůsobíme se my tomu, co máme k dispozici teď. Takže dole bude holčičí království a nahoře společné prostory, plus pánská, pracovní a návštěvní zašívárna.

No a jelikož jsem dvě starší děvčata udala babičkám téměř na dva týdny a sousedi už mají víceméně přestěhováno, tak makám, makám a makám. //Neříkal mi někdo, že si mám odpočinout?!?!?// Vyčistila jsem jeden sklep, tam přijde všechno skladované a sezónní oblečení. Znamená to, že se nám dost uvolní jeden přecpaný původní sklep 😁 Druhý sklep je technická místnost pro dolní byt, musí se opravit zdi. Taky je potřeba vyřešit topení a ohřev vody, protože současný stav v obou bytech je pro naše potřeby pravděpodobně nadbytečný a bylo by rozumné na příštích 25 let stáhnout náklady na minimum - tento týden snad dorazí topenář a probereme reálné možnosti. Jediné místnosti dole, které zůstanou stavebně nedotčené, jsou koupelna a záchod a tak jsem se jich dotkla alespoň já, když mám to téměř dvoutýdenní volno. 

Záchod je hotový - protože koupelna je do šeda, tak i záchod dostal novou, tmavě šedou, omyvatelnou "podezdívku". Děravá podlaha zarovnána, nalepen vinyl. Koupelna ještě hotová není. Chce to nějaké topení, úložné prostory a nové zrcadlo. Hmoždinky po původních skříňkách po tom volají. Podlahu jsem dala stejnou jako na WC, trochu to odlehčilo té obkladové monolitické ploše. No a bude to holčičí koupelna, tak jim udělám radost s trochou růžové. Dveře recykluju, díra do stropu korunu asi stát nebude, takže šetřím. Ovšem má iracionální averze k "oranžovo-červeno-hnědému jakože dřevu" je příliš velká, takže to jistí balakryl - šedý mat, drží to. Z chodby pak na ně přijde tabulová barva, ale až po dokončení stavebních prací v bytě.

Jinak jsem si dolů nastěhovala šicí dílnu a nechala tak trochu nadýchnout horní byt - máme uklizeno 😊 A jak si tak v týdnu makám, tak mi můj muž //krom pochvaly// připomněl, že jsem "materialista": "Tvůj den pro Tebe nemá žádnou hodnotu, pokud nestvoříš něco hmatatelného." Hmmm, no jo, to je moje úchylka, je to tak, jsem "materialista". Rozhodně, co se týče bydlení a koníčků. Mě to ale prostě sakra zatraceně baví.

• Štětec, pilka, řezák v ruce, 365 dní v roce! 
• Šoupání nábytkem alespoň dvakrát v roce, mám větší radost jak na Vánoce! 
• Šicí stroje připraveny, hadry v oblečení proměněny! 
• …
  

Já tomu teda říkám "reflektování rodinných potřeb", abych si to omluvila. Ale pro mne to má i duchovní rozměr, já se prostě potřebuju doma cítit dobře, sednu si na chvíli s čajem, odpočívám a přemýšlím nad nesmrtelností brouka v prostředí, kde se mi líbí. I jeho běhání má přece svůj materiální rámec - třeba "20" párů běžeckých bot. No a na ty já už mám vymyšlené místo, až budeme mít ve stropě díru... ještě, že ho mám 😂 Prostě každý koníček je tak trochu materiální.... A  i kdybych se narodila do subsaharské oblasti, chodila denně 15 km pro vodu se džbánem, měla o něco více času rozjímat nad duchovní podstatou lidské existence, pravděpodobně bych stejně večer z hlíny plácala nějaký vychytávky....

Ale myslím, že jsem materialista úsporný. Nechci po svém muži 20 tisíc na nové dveře dolů. Mně stačí vybourat nahoře ty, co už máme, 2 litry tabulové barvy na celý byt, zbytky balakrylu, co mám doma, barva na zeď, pár vinylových čtverců z výprodeje za stovku //materiál x cena a užitek, protože ten záchod stejně jednou překopeme, abychom mohli splachovat dešťovkou// a moje ruce.

Svoje ruce mám poměrně ráda, jdu je vydrhnout a namazat, jsou sežraný od lepidla, obalený silikonem a šedým Balakrylem. 

Práci zdar!

Dvě ze tří už jsou ve skříni...

Po delší době jsem zase usedla k šicímu stroji //Co jiného se v tom vedru dá dělat, než se zabednit doma, kde se nám ještě daří udržet poměrně slušnou teplotu ❄// a výsledkem jsou hotové přehozy pro moje dvě menší cácory. Julinka se sice trochu zlobí, ale už bude na řadě. No, už mohla mít taky rozpracováno, ale po té, co mi shodila na zem do hromádek narovnané poskládané díly na tu její deku, budu muset zase sebrat chuť na pokračování - tři hodiny práce v čudu za jednu vteřinu 😈 Budiž jí ke cti, že jí to mrzelo a všechny rozházené trojúhelníky poctivě roztřídila dle barev a motivu, abych to mohla zase poladit do finální podoby.

Tak a pak ještě ten nový pokojíček, kde je budou moct využít - vzhledem k  délce přípravné fáze (projekt, stavební řízení, najití firmy,...) budeme šťastní, když by ho dostali na Vánoce 😂 Rekonstrukcím zdar!

Když děti rostou, děláte pořádek v zásobách zbytků látek a sluneční lázeň nabíjí baterky...

Chystáme se ještě na sníh, ale doufám, že to bude taková ta parádně slunečná, jarní dovolená na sněhu - opalovací krém a sluneční brýle nezbytné 😎 A kdyby ne, nevadí, vybavení a nápady s sebou do každého počasí (má na starosti tentokrát můj muž). Přebuz, krásný konec světa, tak uvidíme.

Už dva týdny u nás probíhá jarní řádění po domácnosti a další zpracování zbytků látek - Juli vyrostla, Emilka taky, takže část oblečení se přesunula od starší k mladší a nedostatek spodního prádla pro Juli vyřešen během 14 dnů z roztříděných zbytků. Střih jsem obšlehla podle senzačně padnoucích kalhotek, které holky dostávají od baJany. A pro Oli taky něco, přechodová kombinéza pod nosící bundu nebo do slunečních paprsků, něco takového mi po holkách chybělo a ten zbytek svetroviny ulovený ve výprodeji se využil do mrtě. 

 

Každopádně minulý víkend i dnešní den jsme se pro jistotu v paprscích vykoupali. Nedělní tvůrčí a rozehřívací procházka okolo Kanic - studánková víla přivolávající do studánky nad Kanicemi vodu, která už přes dva roky neteče.... A dnešní výlet se školkou - první jarní den - házení Morany do Svitavy... A po školce hřiště a obdivování jarní krásy na zahrádce... Přece jen ty paprsky jsou opravdu blahodárné ☀

Jaro opatrně ťuká na dveře....

Je to ve vzduchu, člověk už neví jak se ráno obléct, aby odpoledne neumíral ve vlastním potu... My už se tedy trochu na jaro chystáme, venku a v šatníku, ale nic ještě neuklízíme, ještě věřím v nějaký ten záchvěv zimy...

Čepice, co se pořád někde ztrácí - spíchnuto jarně-letní sesterské rychlotrio čepic a čelenek do slunečného a větrného počasí. Nakonec jedna čelenka i pro mne, neb ani já vítr v uších nemusím, ale v čepici mi je teď už vedro. 

A já stále ještě doufám, že si užijeme dovolenou koncem března na sněhu 😂 Jedeme do Krušek, kde je letos sněhu požehnaně, alespoň nějaký zbytek třeba najdeme.... Přinejhorším s sebou bereme zimní básničky s ilustracemi //ani neva, že jsou z jiného českého pohoří//, které jsme dostali dárkem od Mašterů, děkujeme! 

S holkami bylo včera k nevydržení neb jim babi s dědou v úterý dovezli venkovní piknikový stůl z výprodeje a já byla donucena ho s včerejšími teplotami hned montovat. No, skóre jeden ukroucený vrut mou vlastní silou, pět chybějících vrutů asi odpovídá výprodejové ceně, ale to se doladí z domácích zdrojů, až na to budu mít zase náladu, prozatím to drží 😊. Taky lekce pro dvě starší, že když po mě něco chtějí, tak musí dát taky ruce k dílu a minimálně na střídačku houpat ségru v kočáru. No, trochu to vázlo, neb to není žádná zábava houpat kočár, takže něco pro moje nervy, ale nakonec jsme to zvládly. Akorát jsme s montěním skončily v pět, tak si toho sezení moc neužily, dneska jsme v tělocvičně, tak snad zítra a na jaro venku jsme aspoň připravené.

A nakonec? Oliviina deka už se sešívá!

Karneval...

Minulý týden měla Juli ve školce karneval, mohla vzít s sebou i ségru, a jak jsem psala, momentálně u nás frčí Odvážná Vaiana, takže kostýmy byly jasné. Vyhrabala jsem postarší nenošené šátky ve sklepě, zásoby vln, stará trička, skočila do sekáče, ustřihla staré silonky, věnovala tomu jedno dopoledne a tři večery a olala, Te Fiti i Vaiana jsou tu, téměř plně recyklované. Srdce Te Fiti a Vaianin náhrdelník jsme společně vyrobily doma z modelovací hmoty a nabarvily. Holky v tom chodily celý týden před karnevalem, teď si taky vzpomenou, tak využití i mimo ten jeden den mají. Každopádně Emilka byla jako snědé dítě s modrýma očima naprosto k nepoznání, Juli holt trochu zezelenala 😊

Deky v procesu...

Deky/přehozy pro moje holčičky jsou již zdárně v procesu. Sice se nechodím odpoledne dospat a tenhle čas si kradu momentálně na nekonečné řezání trojúhelníků 22x16 cm, ale určitě to bude stát za to. Udělala jsem si radost a pořídila řezací podložku, pravítko a kolečko - je to rozhodně mnohem rychlejší než nůžky, takže mi to snad nebude trvat celý rok 😊 

Zatím mám nastříhanou deku pro Emilku, teď pracuji na Oliviině. Hotová mám věnování a "jmenovky", které jsem ještě trochu přehodnotila a nakonec budou jako kulatá aplikace. Jsou přenesené z vytištěných předloh pomocí přenosového média a dokreslené fixem na textil. Ještě mám v úmyslu je trošku barevně vyšít, ale to až asi průběžně někdy po večerech na hotových dekách.

Příští týden má Julinka ve školce karneval a čeká na mě nový kostým jako každý rok. Teď u nás frčí Statečná Vaiana a Juli se rozhodla jít za zelenou Te Fiti, tak jsem zvědavá, co splodím 😀 Toť tedy úkol na víkend.

Třetí sestra...

Tak je tady. Naše překvapení. Do třetice všeho dobrého. Třetí sestra do party. 

O den opožděný dárek k mým 33. narozeninám. 21.1.2019 v 18:32 přišla na svět naše třetí holčička (bylo to nepřekvapivé překvapení 😊) OLIVIE. 

V červnu jsme očekávání oznamovali rodině čtyřmi otázkami a odpovědi už tedy známe, co na to Jan Tleskač zůstává záhadou. 

1) Skoro na den, dárek to je ale nádherný.

2) Rozhodně, to už můžu po prvním společném týdnu říct.

3) Kolářovi s poměrně velkou pravděpodobností po meči vymřou, neb žádný mužský nositel tohoto příjmení dosud na svět nepřišel a pravděpodobně už ani nemá jak přijít (dávám 2% na neočekáváné a záhadné početí v rodině a 3% na to, že si to ještě třeba někdy rozmyslíme 😁). 

K tomu, aby přišla na svět, byl potřeba týden večerně-nočních poslů, což jsem z předchozích těhotenství neznala. Holky odjely v neděli s dědou za babičkou a byl klid. V podělí jsme s mužem vyrazili na kontrolu k Milosrdným, tam natočili na monitoru po probdělé noci jednu "bolest", doktorka ale řekla, že to je na spadnutí, Petr řekl, že domů už nejede, aby jel zase přes půl Brna za pár hodin zpátky. Tak jsem ho poslala do práce, sobě naordinovala chůzi po městě - oběhla jsem co jsem měla v plánu, dala si koláč, čaj.... No a cca za tři hoďky už pospíchala "dvojkou" zpátky do porodnice // Tím se omlouvám všem cestujícím, kteří si mysleli bůh ví co 😊//. Po příjmu jsem zavolala Petrovi ať dorazí a za 2,5 hodiny bylo vystaráno. 

Budiž pochválen, vše ok, tentokrát úplně fit, takže tři dny v porodnici byly relax a trochu nuda - na mne příliš nic nedělání, aspoň jsem přečetla půlku další vánoční knihy. Každopádně bych poprosila někoho ve zdravotnictví, ať se zamyslí nad koncepcí stravování v českých zdravotnických zařízeních.  Nechápu, jak někde, kde vás mají uzdravit nebo se máte zotavit, je vrcholem vyvážené stravy podávání největších odpadků potravinářského průmyslu. Klidně bych za jídlo zaplatila, nebo ať dají na všechny pokoje lednice, protože kdybych takhle běžně jedla, tak umřu hlady😂. 

Od čtvrtka jsme doma a musím říct, že Olie jako by věděla, kam se narodí, hned druhý den si se vším sedla. Skoro nepláče, přes den třikrát bdí, v noci spí, budí se jen na krmení a pak pokračuje (sen každé matky). Do včera měla klid a ticho, tudíž příležitost se s domovem srovnat, od včera se srovnává se švitořícíma ségrama. Zatím v pohodě, přivítání bylo krásný. Juli už je velká rozumná ošetřovatelka a Emilka je zase takový mazel, že je spokojená, že má koho muchlat. Takže vstříc novým dobrodružstvím v pěti!

Jinak ruce už mám ale zase neposedné... Včera došly třešňové pecky, dodělala jsem tedy nahřívací polštářek, který jsem měla v plánu ušít v době přenášení, se kterým jsem počítala, ale neuskutečnilo se v takovém rozsahu jako u Emilky. 

No a vzhledem k tomu, že už vím, že budou tři a samé holky, tak mi v porodnici vyvstal v hlavě takový půlroční až roční plán - každé ze svých dcer ušít památeční patchworkovou deku. Aby měly něco s láskou vyrobeného a trvalého na památku. Aby si hezky zastlaly své budoucí postele v novém pokoji, který budou od podzimu snad mít (letos se nerozšiřujeme jenom fyzicky, ale po létě i prostorově, ale zatím to nechávám jako překvápko, prostě se to tak nějak nakonec vyvrbilo... jen prozradím, že budeme nakonec opět recyklovat, žádné stavění nebo stěhování, prostě tak, jak to lahodí našemu přístupu k movitým věcem 😊). Plán jsem zatím zhmotnila cca takto, jdu objednat látky, které doplním už nastřádanými zbytky. Ale teď nakrmit a jdeme si užít sněhu, tedy hlavně Emilka, bereme lopatu a hurá ven!

Nový rok plný očekávání...

Tak s novým rokem konečně přišel ten čas, kdy mi opravdu mentálně a hmatatelně došlo, že nás za chvilku bude doma víc... a nejen mně... Asi tak, jako když čekáte třetí dítě... přibližně 14 dní před termínem... To znamená dobalit věci do porodnice, dochystat všechno pro mimouše a možná přečíst všechny knihy, které donesl Ježíšek :-) //Ne, jednu mám v kufru do porodnice, kdybych se náhodou nudila 😉//

A taky vyrazit na Silvestra na hory, brodit se po kolena sněhem, užít si poslední chvíle relativní "časové, přebalovací a spací svobody", možná ještě zajet na Vysočinu... Uvidíme, jak si to ten malý a nehorázně se roztahující tvor naplánuje za mě 😘 Já tentokrát nechávám raději všechno plynout a nic si pro jistotu nemyslím 😊

A taky vytáhnout stroj a došít poslední věci, které jsem chtěla udělat. K dříve recyklované autosedačce přibylo lehátko, které dostalo nový kabátek. A ještě teplá medvědí hrací deka - materiál co dům dal. Tu zabavila hned Emilka na lego, tak snad tam potom budou polehávat spolu. No, doufám, že bez lega v nose, uších, puse 😅

Krásný nový rok se spoustou nových zážitků všem!

Přijde Ježíšek i do školky?

No určitě a termín dodání příspěvků na dárky má do 30. listopadu!😁 Tak ten náš už nějaké penízky přinesl, ale letos se rozhodl věnovat i dva doma upečené věcné dary neb ví, že děti mají radost z každé blbůstky. Navíc zase zužitkoval pár zbytků z domácnosti. Tak doufám, že se holky (možná i kluci) od Broučků už nemůžou dočkat, jak se neušpiní u pseudomytí nádobí a krájení dřevěné zeleniny! 😊

Listopadové přípravy na prosinec....

Letos mě sváteční nálada chytla BRZO.... Asi i proto, že na naší společné zahradě padly dvě staré královny - bříza a borovice, což je na jednu stranu smutné, ale jejich stav byl žalostný a snad je nějak rozumně nahradíme. Chvojí máme tedy požehnaně, tak jim alespoň letošní Vánoce u nás doma vzdají hold. Letos již pár dekorací umotáno, takový motací den s čajem a svíčkami. Vánoční ladění doladíme až na advent. 

Jeden věnec ke vstupním dveřím.

Jeden na dveře našeho bytu. 

Základ pro náš adventní "věnec" - náš stůl je 60 cm široký, od letoška tedy už jen rovný 😊

A super dekorativní řetěz instaloval včera můj muž. Nedělní listopadová procházka z Macochy na Koňský spád a zpět přinesla hříbkovou nadílku 😄.

Ježíšek pomalu volá....

Po šesti týdnech komplet hotovo... a já se jen valím :-D

Takže k finalizaci recyklace to bylo šest týdnů a myslím, že jsme skončili tak akorát, neb můj noční odpočinek začíná být velmi nekvalitní....

Na novou, dubovou desku stolu jsem se moc těšila a jsem z celkové předělávky nadšená. Vůbec nevadí, že je stůl úzký. Linka je hned po ruce, takže se může odkládat tam, a co se týče průchodnosti, rozhodně to pomohlo hodně. 

Ledkové světlo je fajn večerní intimko. Trouba s novým termostatem peče super, akorát jsem si na tu rychlost už zvykla //Kuře se upeklo na 80°C za hodinu//, teď to zase nějak trvá😄. 

Čajový koutek se po minulém víkendu přesunul na hlavní linku, stejně tak došlo k praktičtějšímu přemístění příborů, prostě ještě jsme to trochu uživatelsky doladili😊 Myslím, že za to mohla na víkend přítomná baJana, ale měla pravdu 😄//Sem tam by se to přiznat mělo že?// 

Koutek u vysokých skříní je tedy čistě počítačově pracovní. A taky jsme trošku zateplili podlahu černobílým akcentem v obývacím koutě, no hned holky začaly cvičit, takže úspěch. O víkendu jsem si dopřála i trošku zeleně, kterou jsem tak nějak postrádala. Visí nad stolem, jsem si řádně zauzlovala.

Teď už jen večery s nohami na stole //na chvilku 😀//.

Týden třetí a čtvrtý aneb trpělivost růže přináší...

Dneska jsme oslavili zapojení spotřebičů domácími palačinkami! Hurá!!! Konečně můžeme normálně vařit... Ještě sice čeká na výměnu termostat na troubě, ale jinak již téměř vše na svém novém místě.

Minulé týdny byly ve znamení podlah, obkladů, sestavování původních skříněk do nového uspořádání a řezání-olejování-přeskupení původní dubové pracovní desky. Povedlo se vše až na podlahu. No jo, ošizená technologie 😊, každopádně po rodinném dramatu s flekatou podlahou nalezen kompromis mezi "vykašli se na to a nech to být" a " já to ale pořád uvidím" - aneb když se něco nepovede, tak to jednoduše přiznej - podlahu ještě jednou přejela bruska a má holt šedou patinu místo jednolitého povrchu, už jsem si zvykla, dobrý, nebudou na tom vidět žádný škrábance 😂. Co stále čeká, je trouba, ledkový pásek do lišty nad linku, nová dubová deska stolu a ze zbytku desky ke stolu dvě police do pracovně-čajového výklenku k oknu. A bude!

Mimo to jsem měla volebně-organizačně náročný týden - každý den večerní schůzka kvůli něčemu.  V Kanicích se našly tři nové kandidátky, ale naše zastupitelstvo se tedy nakonec v důsledku (hlasovacím) pouze recyklovalo - 5 původní, 2 nováčci (analýza toho "proč" možná někdy jindy, otázkou je taky to, jak moc spravedlivý je současný systém přepočítávání hlasů, případně nastavení počtu zastupitelů v naší obci), každopádně výsledky, co se čísel týče, nebyly vůbec špatné, tak doufáme (naše koaliční iniciativy), že to bude staronová část zastupitelstva ochotna reflektovat v pozitivním směru, naši tři zastupitelé (2 nový, 1 původní) se budou snažit určitě. Trpělivost růže přináší...

Resumé? Únava, radost, očekávání... jak doma, tak místně komunitně.

Jsem moc ráda, že nám vzniklo mezi kuchyní a obývákem spousta místa a celý pokoj se otevřel. Holky to hned využily na postavení mega-vláčko-dráhy. V prosinci toto místo obsadí stromeček a v lednu někdo úplně jiný, pěkný to dáreček. Prostě stále se ještě vejdeme 😄 a v Kanicích je a bude dobře. Doufejme, že s novými lidmi (ač v menšině) přijdou i dobré nové nápady a energie, otevřenost.

Týden druhý - nečekaně stíhám nad rámec plánu....

Minulý víkend byl docela náročný - rozebrat kuchyň není žádná sranda, a o to větší sranda bude dát ji zase dohromady 😂 Police plná krabiček se šroubky, svorkami a jiným kovovým harampádím - snad si pamatuji, co je od čeho. Díky taťko za pomoc s demontáží! A taky díky za odvoz holek za baŠárkou… Díky baŠárko za týden bez holek, díky tomu rozhodně stíhám nad rámec mého původního plánu, respektive po dnešku mám pocit, že s nimi doma by to fakt nešlo - vůbec!

 

Pondělí až čtvrtek jsem byla v plném zápřahu. Díky sousedům a elektrikářovi za pomoc s rozkopáním a odnesením přizdívky. Až bude zase trouba na svém místě, máte u mne každý celý plech něčeho dobrého.  Díky elektrikářovi za předělání zásuvek a světel, díky instalatérovi za UUUUPPPPPSSSS pěknou díru ve zdi a novou přípravu na odpad a vodu. Toť pondělí a úterý. No a ve středu už jen já sama, neposkvrněná zednice - hrubá, lepidlo, sádra, lžíce, hladítko - na první zkušenost s takovou dírou, myslím, docela dobrý😁 

Čtvrtek - bruska, rouška a hadr - vykašlávat prach budu ještě týden a utírat ho ze všeho v bytě taky 😀 A v mezičase schnutí byl čas na malinké projekty - z modrých rámečků na zásuvky a vypínače černé, nová světla nad stůl z kroužků na garnyže a bytelné, nepadající nohy pro kuchyni. Moje truhlářská dílna v garáži voní lazurou, nohy schnou, jen s tou barvou se mistr tesař trochu utnul - měl to být hezký nahnědlý dub, ale podezírám někoho z nalepení samolepky dub na lazuru barvy oranžová!!!! No, tak nějak jsem se to pokusila zachránit, uvidíme, co z toho bude, přinejhorším to jistí Balakryl 😕

Takže skóre čtvrtečního odpoledne - všechna špinavá práce hotova, nachystáno na naolejování podlahy, které proběhne v neděli před odjezdem pro holky. Doma se už taky hřeje podnoží pro recyklovaný zúžený jídelní stůl, díky Dane!  Nová stolní deska objednána. Takže pátek a sobota - jak se vrátí muž z posledního týdne výcviku (a že si to umí zařídit), můžeme už pověsit zpátky horní skříňky, zajít na ty HOUBY, když tak pěkně rostou a na nějaké dobré jídlo, neb vařit si doma v campingovém stylu není nic moc, já to ráda o dovolené, ne doma 😋 Podlaha bude mít 4 dny naší nepřítomnosti na vyschnutí, pak nastoupí obkladač a na dodělávku elektrikář. No a pak zase to harampádí nějak nanosit zpět a sestavit, to bude fakt rébus.... Ale už se moooc těším!

Recyklace domácnosti - týden první - chodba...

Tak dnes jsem dokončila "uklidnění" naší chodby. 

Už na jaře jsem předělala výklenek na bundy - tyč na věšení kabátů a bund místo přetékajících háčků (zlatá IKEA, tam vždycky najdu, co potřebuji). K čemu jinému mě mohlo inspirovat každoroční protočení sezónního šatníku že? Zbavila jsem se tyrkysové výmalby ve výklenku. Pořídila černé textilní přihrádky do skříně, každý tak má svou krabici na venkovní oblečení, čepice, šály, cokoli. Sladila krabice na ukládání "nezbytností". Taky jsem modré rámečky od zásuvek a vypínačů natřela na černo //jo, jde to a drží to dobře, normální Balakryl, 3 vrstvy//, stejně tak malé zrcátko, z kterého jsem vyrobila věšák na klíče. Ten černo - šedo - bílo - přírodní koncept mě chytal už tehdy.

 

No a minulý týden, s chystaným příchodem sušící kamarádky, jsem tu proměnu dotáhla natřením podlahy na šedo, ať může kamarádka klidně spočinout ve svém výklenku s novou zásuvkou. Původně jsem přemýšlela nad kamenným kobercem nebo kvalitním šedým linem, ale vzhledem k tomu, že stále nevíme, kam se bude naše bydlení posouvat, tak jsem se rozhodla to ještě nechat být a jít nejjednodušší cestou. Natřeno co dům dal, barva namíchaná. Původní šedý běhoun byl na mě už moc //moc šedé//, takže jsem vše doladila do přírodní béžové. Přidala o víkendu vyrobený věnec z eukalyptu, který krásně zamaskoval poměrně nevzhledný zvonek a dodal trochu zeleně někam, kde není téměř vůbec světlo a nic rostoucího tam být nemůže //Omlouvám se přírodě, je plastový, ale slibuji, že tu bude na věky věků, neb jsem opravdový nemohla nikde sehnat... na druhou stranu, bůh ví, odkud ten opravdový dováží...// a dnes jsme přidali nový "dětský metr růstu".

Takový ten metr, když už víte, že vám futra nebudou stačit. Hlavně něco, co se dá zase odmontovat a v případě nutnosti přemístit //to futra nejdou//. Takový ten metr, kde se holky budou moct porovnávat, jak rychle rostly. Metr, který bude ozdobou. Podklad je březová překližka, kterou jsem vyfasovala směnným obchodem za opravené suché zipy u bundy. A pak už jen černý matný Balakryl, maskovací páska, štětec a nápad. No a taky dlouhý metr, tužka a přenesení výšek z futer. HOTOVO! Schválně, kdy nás přerostou 😀.

Po prázdninách, vzpamatovaná, brzo celá recyklovaná....

Konečně se cítím po dlouhé době opět poněkud konsolidovaně, zapršelo a je fajn 😀 Prázdniny byly nabité. Níže fotodokumentace, nebudu se rozepisovat, jen že spoustu krásných zážitků si člověk odveze i z rodné vlasti.

Tradiční výprava do Krkonoš na chalupu - spousta ještě nenavštívených míst, minimálně pro některé členy rodiny.

Vrchlabí, Hostinné, Jilemnice, Stachlberg

Sněžka, Aichelburg, Svoboda nad Úpou, cestou necestou na Hanapetrovu paseku

Výprava do Zlatých hor a na Osoblažsko za prababičkou.

Velká výprava do loupežnických skal Českého Švýcarska - parádní dovča.

Stará Oleška

 Janov, Hřensko

 ZOO Děčín, návštěva u prababi

 Soutězky

 Klíč

 Kytlice, Stará Oleška

 Jetřichovice

Dovolená s dědou a tetou na Slovácku a v Bílých Karpatech.

Uherský Brod, Vlčnov

Uherské Hradiště, Ostrožská Nová Ves, Hostětín, Bojkovice, Nový Světlov

Luhačovice

Žítková

 Výstup na Velkou Javořinu

Buchlov 

Loučení s prázdninami ve Vyškově na přísaze.
Hledej tátu!

A teď se můžeme vrhnout do recyklace naší domácnosti.

Konečně budu mít zase recyklační témata na blog 😀 Dnes jsem došila poslední oficiální NIKKO zakázku a nyní mě čeká velké vyklízení celé kuchyně, šicího koutku apod. Ke konci roku bohužel živnost pozastavím, neb musíme naši domácnost přizpůsobit novým potřebám a už nebudu mít místo pro větší než domácí šití, ale třeba jednou zase...

První recyklační akce proběhla už o prázdninách - jsem se rozhodla upcyklovat staré vajíčko a jsem z něj nadšená, tak snad ještě poslouží. 

Malých změn doznala i naše chodba, ale ještě jí chybí nový nátěr podlahy. A vůbec na mě sedá takové neutrální bílo-šedo-černo-dřevěné dospělé období - takže celá recyklace se ponese v tomto duchu - chodba, kuchyně, obývák. Prostě jsem se rozhodla dopřát si trochu mateřského komfortu a do naší kuchyně zakomponovat myčku, což ale obnáší trošku větší zásah do rozložení skříněk a instalací. A zase, když už se do toho bude kopat, tak radši pořádně, znáte to. To samé se týká sušičky, na tu už je příprava v chodbě od předminulého týdne nachystaná, na to naštěstí postačila nová zásuvka. Zatím jsem si z toho odnesla hlavně to, že je skvělé mít na blízku zlatého elektrikáře záchranáře a sousedy se známostmi, neb sehnat dnes řemeslníka, který by vzal tak malou práci, je opravdu nadlidský úkol 😏 A taky to, že mám velmi tolerantního muže, protože očividně se v našem 50 m2 bytě dá neustále něco předělávat 😍 Trochu mám strach z koordinace prací //abychom nevařili na campingovém vařiči v prázdné kuchyni měsíc//, ale snad to přežijeme. Naštěstí pomůžou naši tím, že mi odklidí na týden děti, takže budu moct makat, protože krom instalací, si chceme všechno zkusit udělat DIY. Práci zdar!